Maškary v ulicích

V osmiválcovém automobilu Packard z konce třicátých let, který patří žižkovskému Vojenskému muzeu, se kdysi projížděl Gottwaldův zeť Čepička a později z něj údajně kynul Pražanům i major Gagarin. V úterý před Popeleční středou (kdy začíná půst, který trvá až do Velikonoc) do něj usedl antický bůh obžerství Bakchus v šaškovském šatu. Vůz pak žižkovskými ulicemi pozvolna následoval monumentální loutku smrti, jejíž lebka z papírmaše se nad průvodem masek chvílemi tyčila až do výše třetích podlaží činžáků; pařáty smrtky občas koketně zabubnovaly na římsy oken, z nichž dívky a ženy sledovaly maškarní rej. Mezi maskami kupodivu nepřevládaly průmyslové výrobky - tuzemské papírové, ani zahraniční z plastiku. Někdo se objevil v divadelním kostýmu, jiný oprášil anděla, čerta či Mikuláše z prosince, ale většinou šlo o originální výtvarné zkratky. U stánků, které podle trasy postavily sponzorské pivovary, vítězili ve frontách hlavně husité. Výtvarně poutavou kolekci škrabošek předvedla výtvarnice Johanna Bláhová s přáteli a využila tak masopustu k reklamě svých výrobků v kubofuturistickém stylu počátků české avantgardy.

Niterné přetlaky

Hlavním programem masopustu je bezuzdnost. Lidé se dopouštějí věcí jindy nepřípustných a masky jim pomáhají zbavit se zábran. Katolická církev to mlčky trpěla, neboť o niterných přetlacích v duši člověka věděla své. Nejbouřlivější karnevaly ostatně dosud probíhají v katolických zemích. Když loni brazilští mafiáni,…