Já, spravedlnost

Příběhy o tom, že slušný občan se spravedlnosti nedovolá a že naopak podvodníci dokážou uniknout zaslouženému trestu, dnes patří k běžným součástem denního zpravodajství. Stejným folklorem se staly i často opakované výzvy příslušníků mocenské elity, že by to tak být nemělo. Naposledy se dal v tom smyslu slyšet prezident Václav Havel. Požadavek „posílení úcty k právu a právnímu státu“ zařadil hned do úvodní pasáže svého novoročního projevu. Tyto dobře míněné apely však mají jednu vadu: jeden za druhým rychle zapadají bez viditelné odezvy. Není divu. Právní specialisté jsou dnes zavaleni prací a na podobné nepraktické úvahy nemají čas. Lépe řečeno: až donedávna neměli. Letos v únoru totiž nastalo v debatě oživení, neboť se do ní zapojila pětice významných právníků. Jejich deklarace (úplné znění přinášíme na str. 10) připomíná, že důvěra ve spravedlnost se těžko obnoví, když se nezlepší sami její strážci - doktoři práv.

Balzac měl pravdu

Každý velký majetek je založen na zločinu, říkal už Balzac. Přeloženo do současného jazyka: stačí dost nakrást, a pak už zaplatím schopného obhájce, aby mě z toho vysekal. Argumenty těmto lidovým moudrostem dodává sama praxe. Lehkost, s jakou lze kličkovat v houštinách právních norem, zdržovat a obracet celkem jasnou věc ve svůj pravý opak, bere laické veřejnosti dech. Advokátům toto mrazení v zádech nevadí, naopak: je to pro ně dobrá reklama.Loni v prosinci vysvětlil obhájce Jan Linda, že korupční aféra jeho…