Rozumný a nerozumný homo economicus

Britský týdeník The Economist přinesl ve svém vánočním čísle rozsáhlou analýzu, která se snaží zmapovat to, co ekonomové vědí o racionalitě a iracionalitě lidského chování a jak jsou těmito poznatky schopni obohatit ekonomickou teorii a praxi. Pokušení, strach, nedostatek sebekontroly, lítost, snaha držet krok s módou, víra, přílišné sebevědomí, zlozvyky, to vše je nedílná součást každodenního života, ale není to zatím součást každodenního uvažování ekonomů. Většina jejich teorií totiž dosud předpokládá, že člověk je bytost rozumná, a proto má tendenci ignorovat důsledky chování, které může být či je naprosto iracionální.

Důslednost a racionalita

Právě tuto skutečnost zdůrazňuje i většina běžných kritiků ekonomie jako vědní disciplíny: ekonomie prý vůbec nerozumí tomu, proč lidé dělají to, co dělají a většinou dehumanizuje homo sapiens na homo economicus, tedy stvoření, které je jenom o něco málo více než robot, brutálně naprogramovaný vydělávat pokud možno co nejvíce peněz. Ve skutečnosti je ale chyba - zdůrazňuje The Economist - plést si to, co ekonomové považují za racionalitu, s bezcitnou touhou po zisku. Řada ekonomických modelů normálně předpokládá, že člověk je často motivován i něčím jiným než vidinou materiálního bohatství: volným časem, láskou či altruismem.Když ekonomové mluví o racionalitě, míní tím především skutečnost, že rozhodování lidských bytostí je řízeno jejich vlastním zájmem. To samozřejmě neznamená automaticky sobectví -…