Diskusi o Evropě neutečeme

Dvacátého prosince denní tisk zveřejnil nenápadnou zprávičku: ministři zahraničí Evropské unie (EU) rozhodli, že dohody o přidružení Česka, Slovenska, Rumunska a Bulharska vstoupí v platnost 1. února 1995. Navzdory určitým průtahům už je nebudou muset schvalovat parlamenty nových členů Unie - Rakouska, Švédska a Finska. Tento krok má pro nás symbolický význam. Praha - ale i Bratislava - tak po dvou letech dohání náskok Polska a Maďarska, časovou ztrátu, která vznikla jako daň za rozdělení Československa. Co to znamená v praxi? Od 1. února můžeme kdykoliv podat přihlášku za člena Unie. A je věru jedno, zda tak učiníme hned, nebo až za rok. O našich šancích se bude stejně rozhodovat později, na mezivládní konferenci EU, jejíž výsledky si netroufají předpovídat ani největší optimisté.Ale na český obraz ve světě se můžeme podívat i jinak - třeba očima sousedů. Když se například na palubě airbusu rakouských aerolinií promítá trasa letu, ještě loni na podzim cestující spatřili poněkud starší mapu Evropy: sjednocené Německo, rozpadlý Sovětský svaz, ale mezi nimi stále Československo. Podobně v rakouské oficiální statistice - vydání 1994/95 - převažuje ve srovnávacích tabulkách značka CS. Drtivá většina je jich totiž dovedena pouze do roku 1992.

Jaký význam mají takové detaily? Chceme-li posuzovat výsledky české zahraniční politiky, je třeba si uvědomit jednu věc: vedle formálních bariér je třeba překonat i zažité návyky Evropanů. Prostě to tak je. Lidé jsou v jádru…