Dobrá husa není špatná

Dobrá husa není špatná

„McDonald je ikona kapitalistické modernosti,“ píše profesor sociologie Václav Bělohradský v Respektu (Hamburger & džíny & demokracie). „Je to místo, kde se člověk nemusí potit pod káravým pohledem číšníka, který jím pohrdá, protože si objedná jen jedno levné jídlo a ne předkrm, hlavní chod a desert.“ Odkud tuto rétoriku známe? Nezaslechli jsme něco podobného v jídelně beztřídní společnosti?Profesor doplňuje: „U McDonalda je mladý člověk svobodný, nají se a jde do kina.“ To nás zaujalo. Nevydrželi jsme. V kině jsme už dlouho nebyli. Obuli jsme si kecky, vzali šálu, do McDonalda jsme se vypravili. Pod kabátem Respekt číslo 4/94, otevřený na straně čtrnáct.

Vracím se do železné klece

Čekáme pokojně ve frontě a já si zatím čtu: „Mnoho žen má v podvědomí hrůzu z obřadných obědů…“ Za mnou stojí dvě patnáctky. Vida, profesor měl pravdu. Patnáctky ve frontě se předhánějí, která z nich se doma lépe najedla a jak si pěkně popovídaly s rodiči. Vídají se s nimi jen u nedělního oběda. Jediná možnost, kdy z nich vymáčknout prachy.Ještě že tu není profesor. Ten by jim dal co proto. „Hamburger je pro mnoho mladých lidí osvobozením od obřadných rodinných obědů,“ stojí na straně čtrnáct. Ptám se jedné slečny, proč se jí zde líbí. „Mám tu spicha s taťkou. Jinak sem nejdu. Choděj sem dědci vzpomínat na mládí. Je tu nuda. Normálně chodím do Bronxu, na Žižkov."Přicházím na řadu: "Jedno levné jídlo,“ říkám slečně za pultem. "Mcburger,…