Žít se zvířaty

Žít se zvířaty

Milovat a(nebo) zabíjet

Na Štědrý den se zaplní ptačí krmítka zbytky od jídla a české řeky osvobozenými kapry. Na první pohled nemají takové akce žádný smysl. Žádný z vodohospodářů by například nedal ruku do ohně za život kapra vypuštěného do stoky, v jakou se pod Prahou mění Vltava: není potom vlastně lidštější sníst rybu k večeři? Ani kosové a sýkorky nepotřebují dokrmovat dříve než v lednu, do konce roku se bezpečně uživí na letošní úrodě. Štědrovečerní soucit s kapry a malými ptáčky má ale za cíl obšťastnit spíš toho, kdo dává, než ty, jimž je zdánlivě určen. Člověk unavený civilizací potřebuje najít nějaký vztah k jiným živým tvorům, a tím se ujistit, že patří ke stejné přírodě jako ryby v řece, ptáci v parku, anebo srnci spásající osení na poli u silnice. Přesvědčit se, že není jenom parazitem, který bez milosti likviduje všechno živé. Jaké jsou možnosti?Na základě televizních pořadů rozlišuje městský člověk dva typy vztahů k přírodě: postoj milovníka a ničitele. Ve všech televizních scénářích je sympatičtější první kategorie, kam patří ochránci všeho druhu, od státních úředníků po aktivisty Greenpeace, do druhé - záporné - kategorie patří zemědělci, lovci, rybáři, kteří nevinná zvířata zabíjejí. Protože však tito lidé zároveň dodávají všechny potraviny, které městský člověk konzumuje, nemůže je odsoudit moc přísně. Tím ztrácí jeho ochranářský zápal na věrohodnosti. Pro jaký vztah ke zvířatům se tedy máme rozhodnout?

…