Norové odmítli Evropskou unii

Norové odmítli Evropskou unii

I nejzarytější norští euro-optimisté tušili, k čemu dojde po referendu Švédů. Když se urbánní Švédsko rozdělilo na dvě téměř stejně velké skupiny, představující město a venkov, muselo lidové hlasování v mnohem rurálnějším Norsku, kde stěží najdeme jediné velkoměsto, dopadnout tak, jak dopadlo. Norští odpůrci integrace, kteří získali nejen podporu venkova a jasné většiny žen, jak se očekávalo, ale i překvapivě mnoha mladých lidí, vyhráli stejně jako v roce 1972. Zdrcení příznivci členství v Evropské unii se mohou utěšovat, že náskok odpůrců se za 22 let zmenšil o 1,3 %, zatímco odpůrci se radují, že zachránili státní monopolní síť prodeje alkoholu a uchránili krásné oblasti v okolí fjordů před německými chataři. Ale jaké důsledky přinese norské NE dlouhodobě?

Členství v Unii: peklo, nebo ráj

Ve žhavé argumentační válce před hlasováním se mohl zmatený volič řídit jen radou Winstona Churchilla: člověk má věřit jen těm statistikám, které sám zfalšoval. Scénáře pro případ NE Unii se pohybovaly od představ Norska jako demokratické oázy s dostatkem práce pro všechny až po hrůzné vize masového přesunu firem do zahraničí a politické a hospodářské izolace v „pevnosti Norsko“. Anne Enger Lahnsteinová, předsedkyně Strany středu a královna hnutí odpůrců, ovšem poukazuje na fakt, že norská ekonomika obstojí i mimo Unii a že Norsko je členem 250 mezinárodních organizací. I když se později ukázalo, že Lahnsteinová počítá vše od…