Na památky se nedoplácí

Na památky se nedoplácí

Státní propaganda se dlouhá desetiletí vychloubala, kolik miliónů ročně věnuje na údržbu historických památek, čímž se jí podařilo přesvědčit veřejnost, že stát na památky doplácí. Ve skutečnosti je tomu naopak, společnost z památek žije. Bohužel, aniž by si to uvědomovala. Postoj odpovědných vládních úředníků je pak přímým odrazem veřejného mínění. Ministerstvo kultury nyní řeší problém, jak se památek zbavit a ušetřit tak příslušné položky státního rozpočtu.

Boj o turistu

Jen v loňském roce navštívilo Českou republiku okolo sedmdesáti miliónů cizinců. Cílem většiny z nich jsou právě památky s pozoruhodnými expozicemi, které lze uspořádávat jen díky bohatým hradním a zámeckým depozitářům. Ekonomický přínos hradů, zámků, muzeí a galerií proto nespočívá pouze ve vybraném vstupném, ale je globální, rozprostírá se po celé zemi. Nejde přitom jen o zisk hotelů, restaurací, průvodcovských služeb a obchodu se suvenýry, ale i dopravců a průmyslu. V sousedním Rakousku se obrovské zisky z turistického ruchu vracejí zpět do životního prostředí a kulturního dědictví. Příjmy z turistického ruchu jsou (prostřednictvím daní) dokonce využívány i pro opravu soukromých majetků. Hrady a zámky totiž vznikaly jako přirozená centra panství, z nichž v dobách, kdy bylo zemědělství hlavním ekonomickým činitelem, plynuly majitelům dostatečné prostředky na jejich stavbu i údržbu. Ve dvacátém století, kdy velkostatky a polesí takové zisky nevykazují,…