Liznerovská lekce

Liznerovská lekce

V celém případu Lizner je stále méně jasno. Policejní embargo na informace, dezinformující vystoupení záhadného Luboše Sotony, protichůdná prohlášení mluvčího ministerstva vnitra Jana Šubrta a státního zástupce Josefa Kredby vytvořily dokonalou kouřovou clonu. Již dnes je ale jistá celá řada nejdůležitějších věcí: šéf Centra kupónové privatizace a Střediska cenných papírů dr. Jaroslav Lizner přijal více než osmimiliónový úplatek při jednáních se zástupci firmy TWI, C.S. Fondu a C.S. Brokers (ten v rámci kupónové privatizace získal v klatovských mlékárnách 40 %). S jistotou můžeme rovněž vyloučit, že šlo o policejní provokaci.Bez čekání na výsledky vyšetřování může tedy vláda již dnes vyvodit z celé věci jeden důležitý závěr: je nejvyšší čas reformovat a zprůhlednit český kapitálový trh. Je potřeba zbavit ho nesmyslných omezení a současně jej začít regulovat a přísně chránit investory tak, jako to dělá každá „normální země“. Co to znamená?Především jde o zneužívání důvěrných informací (insider trading) a vybudování tzv. čínských zdí v bankovnictví (neprostupnost informací mezi úvěrovým a investičním bankovnictvím). V povědomí veřejnosti a investorů už jednou prostě musí zakotvit přesvědčení, že zneužívání důvěrných informací je stejně závažný přestupek jako braní úplatků nebo krádež. Zároveň bude ale nutné zajistit, aby příslušné zákony nebyly pouhým cárem papíru. Dostatečné pravomoci a prostředky musí získat orgány, které budou dohlížet na jejich dodržování. Totéž se týká přístupu ke konfliktu zájmů, špinavým penězům a státním zakázkám. I tady nebude stačit jen legislativa, je třeba i vůle ji prosazovat v praxi.

Příliš tolerantní ministerstvo

Jak to ale všechno souvisí s případem Lizner? Lze přece téměř s jistotou vyloučit, že někdo zasahoval do samotného počítačového systému kupónové privatizace nebo manipuloval s kursy. Rovněž víme, že tolik kritizované zdvojení funkcí v Liznerově případě (šéf Centra kupónové privatizace i Střediska cenných papírů) nemá s případem přímou souvislost. Podávat informace o úspěšných objednavatelích v druhé vlně (šéf SCP tomu říká obyčejné zprotředkovávání obchodů) mohl Lizner i z pouhého titulu funkce šéfa SCP. Souvislost je v něčem jiném.Technická a organizační příprava celého procesu kupónové privatizace byla od samého počátku v rukou skupinky lidí, kteří se brzy po zahájení privatizace sami pustili do podnikání, a shodou okolností právě na kapitálovém trhu. Tak například autor celého projektu kupónové metody Dušan Tříska se v době, kdy pomáhal rozjíždět soukromou firmu RM-Systém, běžně zúčastňoval jednání cenové komise a byl poradcem tehdejšího ministra financí Václava Klause. Soukromá firma PVT - nejdůležitější vlastník RM-Systému - zase organizuje pro stát za úplatu provoz monopolního registru akcií Střediska cenných papírů a přitom patří největším fondům (harvardským i bankovním). A úředníkům ministerstva financí (konkrétně doc. Kubíčkovi, dr. Špičkovi) ani jejich nadřízenému Vladimíru Rudlovčákovi to nevadí. A nejen to: ministerstvo financí v létě razantně odmítlo zprávu NKÚ, která jasně upozorňovala na nebezpečí konfliktu zájmů a personálních unií. Není tedy divu, že lidé jako Lizner získali pocit, že si mohou dovolit všechno. Pokušení bylo pochopitelně v „atmosféře beztrestnosti“ velké, a tak se můžeme jenom divit, že šéfa SCP zatkli s kufříkem peněz až před čtrnácti dny.Ruku v ruce s tím, jak ministerstvo financí chránilo své „věrné“ před přílišnou regulací a obtěžujícím konfliktem zájmů, ovšem zároveň pečlivě dbalo na to, aby se zachoval monopol Střediska cenných papírů, jehož nefunkčnost je největší brzdou rozvoje českého kapitálového trhu (podrobně v článku Ministerstvo financí hledá udavače - Respekt č. 10/1994). SCP není schopno fungovat podle osvědčeného systému delivery vesrus payment (doručení versus platba) a tak na to, než se člověk stane skutečným vlastníkem zaplaceného cenného papíru, se musí čekat tři až pět dní. Vede to k tomu, že se odčerpávají obchody z pražské burzy a RM-Systému do Mnichova a Vídně a především pak přímo na přepážky SCP, které tak suplují normální kapitálový trh. Jinými slovy: Kočárníkův úřad sice pečlivě dbá na to, aby tam, kde má, nezavedl regulaci, a přitom současně nesmyslně obtěžuje občany a investory. (Například dosud platí ustanovení o tom, že obchodníkem s cennými papíry je každý, kdo je soustavně nakupuje nebo prodává. Občan si tedy musí dávat pozor na to, aby nekupoval cenné papíry „soustavně“.)

Lizner: normální obchod

Autor systému kupónové privatizace D. Tříska s oblibou odmítal názor, že „nejprve zavedeme pevný a tuhý zákonný rámec a potom rozjedeme kapitálový trh“. S touto tezí lze skutečně polemizovat, ale jisté je, že i největší liberál musí přiznat, že čas zavést u nás pevný regulační rámec nastal již dávno. Důkazem je drzost, se kterou dr. Lizner vzkazuje z vazby, že přijal „obyčejnou provizi za zprostředkování obchodu“. Přitom ředitelé registru cenných papírů (a zároveň vysocí státní úředníci) nemohou přijímat provize ani v Paraguayi, natož pak kdekoli v Evropě. Nejde ale jenom o státní úředníky.Současný stav vede k degradaci podnikatelské etiky. Pokud představitel C.S. Fondu tvrdí, že pouze uzavíral normální obchod, dělá se hloupým. Obchodní transakce, které je tři hodiny - navíc v restauraci - přítomen vysoký státní úředník, není normální. Zemi, kde bude něco podobného považováno za normu, se seriózní investoři a obchodníci budou vyhýbat jako čert kříži. A na tom, že Lizner byl skutečně vysokým státním úředníkem, nezmění nic ani pokusy některých politiků bagatelizovat jeho funkci.Lizner měl přehled o akciovém majetku všech fyzických a právnických osob. Svým způsobem bylo jeho povědomí o majetku občanů dokonalejší než u běžného bankéře. Pokud by vysoký činitel nějaké banky upadl v podezření, že kšeftuje s informacemi o stavu účtů svých klientů, způsobí odliv vkladů do jiné banky. V případě monopolního střediska zbývá ovšem investorům jen jediná možnost: přenést své aktivity na burzy, kde existují pravidla slušného byznysu. Je proto pozoruhodné, že řada komentátorů spěchá ještě dříve než zodpovědní politici občanům vysvětlit, že jejich „kupónové podíly nebudou poškozeny“. Poškozeny nebudou přímo, ale o tom, že každá podobná aféra poškodí kapitálový trh a sníží kursy akcí, nemůže být nejmenších pochyb. Přesně to se také stalo minulý týden.