Za Prahu mrtvější
Mladý pouliční hudebník Jakub Mejsnar zpestřoval procházku Prahou domácím i cizincům starými ragtimy, hranými na piano přimontované k přívěsu. Už nezpestřuje. Obvodní úřad v Praze 1 totiž koncem srpna rozhodl zrušit povolení veřejných produkcí, které od pádu komunismu každoročně uděloval Klubu pouličních umělců, sdružujícím asi třicet členů. První rozhodnutí z jara 1990 pověřuje klub „plněním úkolů v oblasti divadelní činnosti a tzv. zábavného umění, aby vytvořil předpoklady ke vzniku skutečně umělecky hodnotného pouličního umění“. Podepsán vedoucí odboru kultury doktor Ivan Chocholouš. Doba eufórie, kdy se vyhrávalo snad na každém nároží, záhy pominula a rozhodování o pouličních umělcích se přesunulo z odboru kultury do odboru dopravy. Tam nejde o múzy, ale o pořádek. Každý umělec předkládal úřadu časově a místně vymezený harmonogram vystoupení, která nesměla na jednom místě přesáhnout 120 minut. V červnu 1993 byl pouličním muzikantům zakázán Karlův most, v lednu 1994 se počet schválených míst radikálně snížil a poplatky za ně podražily. Přibylo papírování, ale Jakub Mejsnar dál přenášel na pražské chodce nakažlivou radost starých černošských melodií. Šlo mu to. U jeho nástroje na kolech se hlavně v Celetné zastavovaly stovky posluchačů. Někteří z nich možná četli Apollinairovo Pásmo, jednu z nejslavnějších básní dvacátého století, kde je líčena i Praha - její pouliční muzika zde hraje stejnou roli jako Hradčany či hodiny na židovské radnici.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu