Režiséři páté a šesté generace

Režiséři páté a šesté generace

O strastiplných cestách nového čínského filmu

První skupina filmařů, která po přestávce v období „kulturní revoluce“ zahájila v roce 1978 studium na Ústředním filmovém institutu v Pekingu (mimochodem jediné filmové akademii v celé ČLR), bývá označována jako Pátá generace, protože šlo v pořadí o pátý absolventský ročník na této škole. Reprezentuje ji zejména Čchen Kchaj-ke a Čang I-mou, jejichž filmy, dotýkající se politicky citlivých témat, vzbuzují pozornost celého filmového světa, ale u čínských autorit vyvolávají nelibost.Jako vše ostatní byla i kinematografie v Číně organizována přísně centralisticky. Vzniku kritických filmů napomohl rozvoj tržní ekonomiky, pronikání zahraničních investorů a soukromé podnikání. V osmdesátých letech, kdy docházelo k decentralizaci hospodářství, začal vzrůstat význam ateliérů v provinciích, zpočátku především v Si-anu, hlavním městě poměrně zaostalé provincie Šen-si. Řídil je Wu Tchien-ming, který na rozdíl od ostatních osob ve vedoucím postavení nebyl politický pracovník, ale producent a režisér. Rozhodl se produkovat s komerčním záměrem akční filmy a financovat jimi produkci filmů náročných. Postupně vznikla jeho vlastní Stará studna, Tchien Čuang-čuangův Zloděj koní, Čchen Kchaj-keův Král dětí nebo Čang I-mouův Rudý Kao-liang, vesměs filmy, které se vyznačují brilantní technikou a myšlenkovou hloubkou. Tématicky se až na výjimky zaměřují na tragédie z nedávné minulosti. Umělecky jde…