Nelehký osud pražského Výstaviště

Nelehký osud pražského Výstaviště

Praha zatím nebude městem veletrhů

Před třemi lety - 28. října 1991 - skončila Všeobecná československá výstava. Zůstal po ní nenasytný a tučný pohrobek - dluh zvící miliardy korun. Úroky, úroky z úroků, sankční úroky a úroky ze sankčních úroků ho vykrmily skoro na dvojnásobek a byl by ještě nepříjemnějším břemenem, kdyby hlavní věřitel postupem doby od výživné diety přece jen trochu neustoupil. Dosud vlastně není jasné, jak se celá nepříjemná záležitost vyřeší.

Věno od vlády nestačilo

Je pravdou, že nad osudem Všeobecné československé výstavy se vznášel otazník dříve, než vůbec byla uspořádána. Proti jejímu uskutečnění se již předem ozývaly četné hlasy a je také pravdou, že mezi nimi byl i hlas pražského magistrátu. Tehdejší Čalfova federální vláda v dubnu roku 1990 vydala usnesení, v němž uspořádání výstavy schvaluje a v němž zdůrazňuje, že výstava nebude jen „výrazem historického sentimentu, ale především vyjádřením zásadního zlomu vývoje státu po stránce duchovní a hmotné“. Znělo to dobře. Pro praktickou stránku výstavy ustavila vláda zároveň Společnost pro všeobecnou výstavu, která ji měla připravit, provozovat, ukončit a pak sama zaniknout. Evidentně čerstvě porevoluční doba, vybavená především nezkušeností, se podepsala na tom, že statut Společnosti je nejasný a že je zamlženo i to, kdo je vlastně jejím zakladatelem. Takže zatímco první tři body Společnost dávno splnila (a nechme nyní už stranou,…