Až do dna…
Po předčasných volbách na Slovensku je prostor i pro zdánlivě nepředstavitelná koaliční spojenectví
Když letos v březnu po emotivním projevu prezidenta Kováče padla vláda Vladimíra Mečiara, byl to tah, kterému se v šachu říká pomocný mat. Architekti jeho odvolání - především prezident Michal Kováč a straničtí lídři Weiss, Moravčík, Čarnogurský, Černák a Bugár - se zachovali jako žáci šachového kroužku a svého soupeře zvláště slabými tahy donutili vyhrát. Pustit excelentního demagoga a nenapodobitelného populistu Mečiara do voleb z opozičních lavic, uvolnit mu ruce od vládní odpovědnosti k půlroční kampani, bezelstně mu nasadit jeho oblíbenou trnovou korunu martyra a štvance - to vše nemohlo dopadnout jinak. Výsledky předčasných voleb ostatně mluví samy za sebe: HZDS získalo o plných 20 % více hlasů, než mu připisovaly průzkumy v době, kdy bylo u moci.
Kováčova kaše
Zisk pětatřiceti procent pro HZDS (do voleb šlo formálně v koalici s miniaturní Rolnickou stranou) znamená, že na Slovensku nyní nemůže vzniknout žádná vláda bez jeho účasti. Ve všech možných koaličních variantách má mavíc HZDS roli dominantního subjektu. Možnou alternativou je, že se vůbec nepodaří vládu sestavit. Třetí řešení není.Co si Michal Kováč navařil, začal konzumovat hned po uzavření volebních místností. Výzva místopředsedy HZDS Ivana Lexy (přednesená přímo na domácí prezidentově půdě), aby abdikoval "v zájmu stability Slovenska a vývoje povolební situace…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu