Pozor na sankce

Pozor na sankce

Proč pozorovatelé na srbsko-bosenské hranici nic nezpozorují

Ještě že existují tak bodří a rozumem oplývající muži jako míroví vyjednavači sir David Owen a Thorvald Stoltenberg. Tak asi minulý týden uvažoval srbský prezident Miloševič, když o něm obě osobnosti po mnohahodinovém jednání prohlásily, že patří k nejmírumilovnějším politikům na celém Balkáně.Spokojenost asi nejzločinnějšího politika na celém Balkáně je oprávněná: mnozí nevěřili, že Bělehrad úplně zastavil dodávky zbraní a potravin „srbským bratrům“ v Bosně, a tak zaznívala výzva, aby Miloševič souhlasil s mezinárodními pozorovateli na srbsko-bosenské hranici. Bělehrad nejdříve nechtěl ani slyšet, neboť by to „ohrozilo suverenitu státu“. Pak se ale ukázalo, že půjde jen o 135 mužů a že souhlas s jejich rozmístěním by mohl zmírnit sankce proti srbsko-černohorské Jugoslávii. A hlavně: kontrolní body by byly jen na bosensko-srbské, ale ne na bosensko-černohorské hranici. Kamióny by tedy mohly - byť oklikou - projet.Bělehrad proto změnil postoj, uvítal předvoj pozorovatelů a - Miloševičův beránčí kožich dostal v očích Stoltenberga a Owena zánovní lesk. Pozorovatelé mají stodenní lhůtu, v níž musí prokázat porušování blokády bosenských Srbů. Pokud nic takového nezpozorují, mají informovat Radu bezpečnosti a ta pak asi uvolní sportovní a kulturní kontakty Srbska a Černé Hory se světem. Prý by se takto mohlo otevřít i bělehradské letiště. Miloševičově Srbsku se zkrátka pootevřou…