Máme málo dětí

Máme málo dětí

V českých zemích klesá porodnost, důvody k panice však nejsou

Demografové bijí na poplach. Strom života je prý nahlodán až na samu dřeň, porodnost v České republice dosáhla dna odpovídajícího konci první světové války. Podobně jsou na tom všechny postkomunistické státy. Jaké jsou důvody? Je tomu tak proto, že rodiny musí čelit náhlým finančním obtížím? A usvědčuje tento údaj ekonomickou reformu ze sociální necitlivosti?

Revoluční změna hodnot a zájmů

Když na počátku sedmdesátých let vypukl v Československu „baby boom“, byli na to demografové a ekonomičtí plánovači patřičně hrdí. Tvrdili totiž, že dobře naplánovali rodičovský příspěvek a tím motivovali lidi k reprodukci. (Doprovodným důvodem byl i fakt, že do reprodukčního věku vstoupily silné poválečné ročníky.) Ve skutečnosti však hlavní příčinou nárůstu porodnosti byl fakt, že společnost právě vstupovala do normalizační éry a lidé se zaměřili na individuální přežití. Veškerý veřejný život byl zmrazen a společnost se začala uzavírat do přirozených mikrojednotek intimního rodinného života. Mnoho žen přivítalo, že se mohou věnovat dětem, a také muži zaměřili svoji aktivitu takříkajíc dovnitř; rodina a rodinný život zaujaly neotřesitelné první místo v hodnotovém žebříčku.Změnu přinesl až kolaps komunistického režimu, který otevřel brány politickému angažmá a podnikatelským činnostem všeho druhu. Desetiletí odpírané možnosti - vzdělávat se, cestovat, vydělávat peníze, vytvářet…