Nesmiřitelní
Češi z osady U Sabotů nechtějí pod Mečiara
„A kam jsi chodil do kostela, co? Na Slovensko, do Vrbovců,“ křičí menší muž v džínové bundě přes plot na statného padesátníka v beranici.„Církev do toho netahej, ta s tím nemá co dělat,“ brunátní soused.„A jakou máš národnost? Slovenskou,“ kontruje chlapík v bundě.„Ani náhodou, jsem Čech a mám papír, že už Slovensku nepatřím.“ Hádka nabírá obrátky. Po chvíli se zdá, že dál už mohou padat jen rány. V tom od sebe zuřící muže odděluje syn jednoho z nich. Jsme na česko-slovenských hranicích, v osadě U Sabotů, která byla minulý týden mezivládní dohodou přiřknuta Slovensku.„Přisámbohu - bydlíme kousek od sebe třicet let, a nikdy jsme se tak nepohádali jako dnes. Hrozně mě to mrzí,“ říká smutně menší muž o pár hodin později. Jmenuje se Ján Kavický a patří ke stoupencům připojení osady ke Slovenské republice. Jeho protivník Štefan Zríni naopak touží žít v Česku: „Můj syn je tady jediný živnostník, autoklempíř. Když nás dají pod Mečiara, může to zabalit.“
Falešné podpisy, nebo genocida v seníku?
Dohoda ministrů vnitra Rumla a Tuchyni, která přiřkla moravskou osadu U Sabotů Slovensku, rozdělila místní lidi do dvou nesmiřitelných táborů. Těch, kteří chtějí na Slovensko, je - jak přiznává i pan Zríni - většina. „Jenže já tady žiju už od jednašedesátého roku, a většina těch Slováků sem přišla o patnáct let později. A všichni věděli, že staví na českém území,“ říká Štefan Zríni. O tom, co bude…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu