Česká kultura a její ministři

Česká kultura a její ministři

Umělecká veřejnost žije náhradními problémy

Když počátkem minulého týdne odstoupil ministr kultury Jindřich Kabát, pokusil se důvody svého kroku náležitě zpolitizovat. S jeho výroky o tom, že se prohloubilo rozdělení uvnitř koalice, že jednotlivé strany nemají možnost se doplňovat a že byly opuštěny základní pilíře konzervativních hodnot, se ztotožnil i předseda lidovců Josef Lux. Chvíli se dokonce zdálo, že by tento případ mohl posloužit jako záminka k vyhrocení pozičního boje uvnitř koalice. Ostatně vzhledem k často poněkud nevlídnému chování ODS ke koaličním partnerům by na tom nebylo nic nepochopitelného. Avšak už dva dny nato celý rozruch skončil nečekaným happy endem. Do funkce byla jmenována věhlasná osobnost - Pavel Tigrid, a všichni byli spokojeni: od prezidenta přes premiéra a politické strany až po kulturní veřejnost. Samotní lidovci, kteří ho jako nestraníka do funkce navrhli, rovněž nemusejí litovat. Jednak se zbavili rizika, jaké by na postě ministra kultury patrně opět představoval jejich stranický kolega, jednak mohou sklízet uznání za velkorysost, s níž navrhli nestraníka.Politicky elegantní a rychlé vyřešení případu jasně naznačuje, že za demisí J.Kabáta nestály stranické neshody nebo dokonce odlišné ideové postoje, ale jeho schopnost obstát na dotyčném postě. Jeho demise do letošního roku vlastně „přepadla“: je totiž logickým završením kulturního dění loňského roku, které charakterizuje několik afér a…