Vraždit ve čtrnácti má své výhody

Vraždit ve čtrnácti má své výhody

Na začátku to vypadalo jako dobrý skutek. V malé severomoravské vesnici Ondrášov zaklepali tři chlapci na dveře svého souseda s nabídkou, že mu uklidí byt a přinesou uhlí. Josef Holubec (68) nemohl chodit a domácnost zvládal jen s obtížemi. Proto tenkrát v září 1992 trojici pomocníků uvítal. Že věci - a dobré skutky zvláště - vždycky nejsou tím, čím se zdají být, vyšlo najevo příliš pozdě: až za měsíc. To už falešní pečovatelé starého pána připravili nejen o všechny peníze, ale i o život. Minulý týden za to ostravský soud poslal jednoho z vrahů na sedm a druhého na pět let do vězení do vězení. Třetí pachatel souzen nebyl: u dětí totiž zákon něco podobného nedovoluje.

Plná moc

Pavel Dlabaja (16), Vladimír Bayer (16) a Tibor Rajs (14) se za nepohyblivým invalidou vypravili po zdařilé sérii společně provedených krádeží. V Holubcově bytě se napoprvé jen rozhlédli. Při druhé návštěvě o týden později ukradli 400 korun. Potřetí nenašli nic, což je rozlítilo natolik, že bezbranného důchodce surově zbili. Josef Holubec jim však bez ohledu na rány peníze dát nemohl: žádné u sebe neměl. Vzali mu tedy aspoň hodinky.Nikdo to dnes nedokáže vysvětlit, ale faktem zůstává, že starý pán nikomu o svých mučitelích neřekl. Jedinou jeho obranou bylo, že si veškerou zbývající hotovost (900 korun) uschoval k prodavačce do místní kantýny. Patnáctého října ráno se ovšem mladí násilníci objevili znovu a bili ho tak důkladně, že jim nakonec…