Klikaté cesty italské pravice
Liberál Berlusconi se potýká s odporem v táboře vítězů
Jarní vítězství pravice v italských parlamentních volbách sice prozatím nepřineslo politickou stabilitu, kterou země po dvouleté bouři potřebuje, ale udělalo definitivní tečku za tzv. první republikou. V politických a kulturních kruzích Itálie padla nejméně třicetiletá tabu. O rozruch na scéně se povětšinou staral šéf Ligy severu Umberto Bossi, jenž své vládní spojence častoval výrazy jako „převlečené staré struktury“ (rozuměj Berlusconi) či „fašističtí kati“ (rozuměj Národní aliance). Nicméně jeho každodenní polemika doposud nepřinesla zásadní novinky a návrh federalistické reformy státu má být předložen až na podzim. Všem je jasné, že výpady Ligy vůči Berlusconimu jsou zoufalou snahou bránit se proti rostoucí moci premiéra a jeho hnutí Forza Italia. Takto se chápe i Bossiho pošilhávání po levicové opozici a velká shovívavost bývalých komunistů k jeho slovním výstřelkům. Skutečnou novinku představuje rehabilitace italské pravice a ztráta vlivu levice v kultuře, školství a částečně v masmédiích.
Vítězství jako revanš
Samo slovo „pravice“ se v Itálii od konce druhé světové války až do předvčerejška krylo s pojmem „fašismus“ a „diktatura“. A tak i antikomunistické občanské strany, jako liberálové či republikáni, se označovaly za centristické - aby je někdo náhodou nepovažoval za stoupence diktatury. S kulturní hegemonií levice, která v sedmdesátých letech…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu