Filmový ruch na Slovácku

Filmový ruch na Slovácku

Letní filmová škola v Uherském Hradišti stála setinu nákladů karlovarského festivalu, přinesla však nepoměrně víc inspirace

Švédský filmový klasik Jan Troell byl v recepci hotelu Grand v Uherském Hradišti zjevně na pokraji zhroucení: před pár hodinami ho vyklopilo letadlo v Ruzyni, pak ho vezli rozpáleným autem přes celou republiku a teď se domáhal klíče od pokoje v zařízení, kde každý kus nábytku vypovídal o neradostné minulosti postkomunistické Evropy. Když mu vysvětlili, že na svůj film Nevěsta pro Zandyho má jít do kina pěšky a sám, vypadal, že se rozpláče. Za pár hodin si před nabitým sálem opravil první dojem: publikum Letní filmové školy v Uherském Hradišti bylo skvělé, otevřené a citlivé. Většina diváků byla mladších než Troellův první celovečerní film Ten musí jít z kola ven z roku 1968. Divákům nevadilo, že v sále je k udušení a že plachému Švédovi jen stěží rozumí. Diskuse trvala dvě a půl hodiny.

Kulturní tramping

Letní filmová škola se koná už dvacet let. Původně sloužila jako informativní přehlídka pracovníkům mimopražských filmových klubů, kteří se zde seznamovali s obsahem českého filmového archivu, ale rychle přitáhla všechny, jimž v kinech chyběly zajímavé filmy. Lidé z nejrůznějších sociálních skupin se tady spolu týden dívali na filmy, diskutovali o nich beze všeho snobismu na plovárně či u piva a zapomínali na šeď svých životů. Občasné noční výtržnosti, ale hlavně rostoucí zájem způsobil, že…