Případ zapomnětlivého profesora

Případ zapomnětlivého profesora

Manželé Haisovi přišli o byt zvláštním způsobem: stačilo, že odjeli v nepravý čas na dovolenou.Své tři plus jedna přitom nezískali zrovna snadno. Kromě vysokého členského podílu je stavba „svépomocí“ stála 500 odpracovaných hodin s lopatou a u míchačky. Na tři roky zapomněli, co je to dovolená a volný víkend. Pár měsíců poté, co ve vymalovaných pokojích stál konečně nábytek, se proto odjeli na týden zrekreovat do zahraničí. Až potud nic neobvyklého, jenom datum: cesta novopečených majitelů bytu za odpočinkem začala 17. srpna 1968.

Přátelská pomoc

Jako mnoho jiných, které invaze cizích vojsk zastihla v zahraničí, i oni nejprve věřili v brzký konec „dočasnosti“. Rozhodli se počkat na vývoj situace a zůstali ve švýcarském Curychu. Tam je také navštívil kolega z družstva, učitel pražské FAMU prof. Josef Pecák. Poprosil je, zda by na dobu jejich pobytu v zahraničí nemohl užívat jejich byt, který mu velikostí vyhovoval lépe než jeho vlastní 1+1. Bezplatná dohoda byla uzavřena na dva roky a profesor se odjel nastěhovat. Koncem října 1969 od něj dostali manželé vzkaz, že věci z bytu předal jejich příbuzným, jen starožitný příborník „pro svou tíhu a nesnadnost přepravy“ zůstal na místě. To byla poslední zpráva, s kterou se museli pro příštích dvacet let spokojit.Nekonečná normalizace přiblížila Haisovi důchodovému věku, který by rádi prožili doma. Po listopadu 1989 začínají tedy po osudech svého bytu pátrat přímo na místě…