Část historického smíru

Část historického smíru

Vatikán uznal Stát Izrael

Třicátého prosince byla v Jeruzalémě podepsána základní dohoda mezi Svatou stolicí a židovským státem. Hovoří se v ní samozřejmě o vzájemném uznání, ale historicky vzato, výhrady k formální normalizaci vztahů byly od vzniku Izraele vznášeny pouze Vatikánem. Vatikán de facto Izrael uznával a hlavy katolické církve přijaly četné izraelské osobnosti, včetně premiérky Goldy Meirové a několika ministrů zahraničí. De iure však nebral existenci Izraele na vědomí, přestože se tak nakonec stal jedinou evropskou zemí, která s Izraelem neudržovala diplomatické styky.

Po 2.000 letech

Důvody netřeba hledat v teologické oblasti - přinejmenším od roku 1965, kdy byli Židé papežskou encyklikou Nostra aetate zproštěni „historické viny“ za zabití Ježíše. Závažnější pohnutkou byl vlastní katolický poměr k Svaté zemi jako takové, a především arabsko-izraelský konflikt. Vatikán dbal o to, aby nezhoršil postavení křesťanských menšin v arabských zemích, a současně nesouhlasil s pokračujícím obsazením části arabských území Izraelem po válce z roku 1967 a statutem Jeruzaléma jako sjednoceného hlavního města pod izraelskou svrchovaností.Po konci studené války byl Izrael uznán řadou zemí a jeho mezinárodní postavení se upevnilo. Oslabily se ideologické postoje vůči židovskému státu a posílila se stanoviska pragmatická. Za této situace vznikla v červenci 1992 dvoustranná izraelsko-vatikánská komise, která jednala -…