Taxíkem k obecnému ohrožení

Už více než tři týdny čekají obyvatelé hlavního města marně na zprávu o vyšetřování trestného činu obecného ohrožení. Přesně tímto závažným paragrafem totiž 15. června ohodnotil pražský primátor Koukal akci, při níž zhruba tisíc vozů taxislužby zablokovalo na dvě hodiny nejdůležitější tepnu města - Severojižní magistrálu. Protestem, který zcela ochromil běžný život metropole a díky němuž v dopravní zácpě uvízly například i sanitky s těžce nemocnými, chtěli taxikáři upozornit na svoji údajně těžkou profesní situaci a „dotlačit“ magistrát ke vstřícným krokům.

Přes Koukalovu ostrou reakci se zdá, že věc se rozplyne do ztracena. Vedoucí legislativního odboru radnice JUDr. Pětník totiž tvrdí, že se skutkovou podstatu obecného ohrožení nepodařilo prokázat. Postiženi tak mohou být pouze ti nejaktivnější aktéři blokády - řidiči z prvních řad stojících vozů. Pokud jim bude prokázáno „omezování silničního provozu“, mohou zaplatit až dvoutisícovou pokutu.

Dejte nám chleba

Silniční blokáda, tedy de facto plošný útok na svobodu jiných občanů, nepatří v českém boji za sociální vymoženosti k používaným zbraním. Nepočítáme-li minutová narušení z arzenálu především ekologických organizací, pak si ji naposled před třemi lety vyzkoušeli družstevní zemědělci na autostrádě D1 poblíž Brna; místo však bylo zvoleno tak, aby všechna projíždějící auta mohla objet zátaras po dálničním parkovišti.

Pražští taxikáři nikomu podobnou šanci nedali. Přitom podle pozorovatelů sociální scény u nás jejich materiální situace rozhodně k žádnému radikálnímu zápasu nevybízí: platy řidičů pražské taxislužby se pohybují okolo trojnásobku průměrné mzdy a povolání taxikáře stále patří k nejlukrativnějším.

Zcela jinou věcí je pověst, která tuto profesi již řadu let provází. Bez informace o podvodech a hrubém chování pražských „drožkářů“ se dnes neobejde žádný zahraniční bedekr a své klienty dopředu varují i všechny velké cestovní kanceláře. Taxikářská mafie se v Praze stala běžně užívaným pojmem.

Primátor Koukal se pokusil neudržitelnou situaci řešit. Jedním z prvních kroků na cestě k normálu by se měly stát jeho „Podmínky pro provozování taxislužby“. Omezení a povinnosti této vyhlášky musí splnit každý, kdo chce taxikařit v hlavním městě. Mimo jiné musí mít auto odpovídající kvality (na leasing je pořídí za 350 až 400 tisíc korun), spolehlivý taxametr (13 tisíc), a kromě čtyřicetitisícové pojistky je povinen každoročně zaplatit poplatek za parkování - „štaflovné“ (předpokládá se zhruba 6 tisíc). Pokud dnes řidič najezdí sto kilometrů denně, pracuje dvacet dní v měsíci, nekrade a přitom ještě splácí leasing na nový vůz, vydělá přes 10 tisíc korun hrubého. Restrukturalizace některých státních podniků přinesla pro desetitisíce lidí mnohem tvrdší podmínky. Žádná z ohrožených skupin však nepřistoupila k blokádě veřejných komunikací a nedokázala kolem svých problémů vyvolat takovou hysterii jako právě taxikáři. Předseda Cechu Taxi ČR Antonín Brůna dokonce v souvisloti s Koukalovou vyhláškou dramaticky oznámil, že jeho lidé „přijdou o chleba“. Podmínky se nelíbí ani zástupcům nových taxislužeb, které si přes krátkou dobu své existence dokázaly vydobýt renomé slušnosti a solidnosti: „Pekařům také nikdo neurčuje, v čem mají péct a jak veliké mají mít housky,“ rozčiluje se ředitel pražské firmy AAA-taxi ing. Jiří Kvasnička.

Jak jsou na tom jiní

Úředníci magistrátu nepovažují Kvasničkovo srovnání za přiměřené. Pokud by se totiž pekaři za bílého dne navzájem mlátili železnými tyčemi na Václavském náměstí, pokud by napadali své zákazníky, okrádali je a měli prsty v obchodech s drogami a prostitucí, pak by prý město také přistoupilo k přísnější regulaci jejich řemesla.

Ale i prostá řeč čísel naznačuje, že se srovnáním „diskriminovaných“ taxikářů a ostatních „svobodných“ podnikatelů to nebude tak jednoduché: nutné výdaje, které musí každý pekař na podnikatelském startu udělat, jsou několikrát vyšší než ty, které čekají taxikáře. Pec stojí nejméně půl miliónu korun a na kompletní vybavení středně velké pekárny je nutný dvoumiliónový úvěr. Pokud se živnost rozjede, může se podnikatelův plat blížit ke dvaceti tisícům. „Málokdo z nás si ty peníze nechá pro vlastní potřebu - kdo chce držet krok s ostatními, musí hned zase investovat.“ říká spolumajitelka pražského pekařství Bonal a dodává: "Ti, kteří to neudělali, většinou zkrachovali.

„Na rozjezd malé vinárny v Praze musí drobný podnikatel kromě požadovaného výučního listu v oboru sehnat nejméně milión korun. Když zvolí dobrou cenovou politiku, za pět let splatí dluhy a může začít vydělávat. Podle praktiků v oboru se v "zaváděcím“ období pěti let dostane na desetitisícový plat jen málokdo.

Možnosti tu jsou

I když se všichni oficiální představitelé taxikářů od blokády distancovali, řidiči na ulicích se netají tím, že podobnou akci zorganizují velmi brzy znovu. Dvoutisícová pokuta je totiž v porovnání s možným ziskem nátlaku zanedbatelná.

Ředitel pražské sekce dopravní policie Zdeněk Bezouška je k možnostem policejního zákroku skeptický: „Jak mám poznat, který z řidičů stojí na zacpané silnici úmyslně?“ říká. Jeho nadřízený JUDr. Stupka si je naopak jist, že při další blokádě policie zasáhne. "Pokud taxikáři opravdu znovu obsadí silnici, máme prostředky, jak to vyřešit. Rozhodneme se až podle situace, ale jsme připraveni.

„Poslední vývoj ovšem naznačuje, že řidiči taxislužby svůj boj vyhrají bez dalších excesů: Koukalovy "Podmínky“ jsou pouze doporučující listinou, která nemá sílu zákona a vedoucí Živnostenského odboru v Praze 1, Yvona Matějková, už veřejně prohlásila, že jejich odbor se podle nich stejně nebude řídit. Primátor odpověděl založením týmu pro vyšetřování korupce pražských úředníků.