S Evou Erbenovou o její výjimečné knize, o hrdinství a vztahu k Čechám

S Evou Erbenovou o její výjimečné knize, o hrdinství a vztahu k Čechám

Eva Erbenová (roz. Levitová) se narodila roku 193O v Děčíně, o šest let později se přestěhovala s rodiči do Prahy. Až do Mnichova žila klidným životem dítěte pražské měšťanské židovské rodiny: otec byl inženýrem chemie (a vynálezcem bakelitu). Roku 1941 byli Levitovi deportováni do Terezína, r. 1944 do Osvětimi. Rodiče zahynuli, Evě se na sklonku války podařilo utéci z pochodu smrti a ukrýt se ve vesnici Postřekov u rodiny Jáhnových. V srpnu 1948 odjela s manželem do Izraele, kde žije dodnes. Vychovala dceru a dva syny. V roce 1988 napsala pro děti knížku vzpomínek na to, co prožila v letech 1939 - 48.

Vzpomínky na svoji zkušenost s holocaustem, které jste zachytila v knize Vyprávěj mámo, jak to bylo, jste v sobě desetiletí zadržovala. Copak zrovna v Izraeli nebyla po takovýchto textech „společenská poptávka“?Když jsem v osmačtyřicátém roce přijela do Izraele, bylo mi osmnáct let a měla jsem obrovskou potřebu povídat, co jsem zažila, dostat to všechno ze sebe. Jenže nikdo to nechtěl poslouchat. Říkali nám: „Vždyť vy jste šli jako ovce na popravu!“ S takovým postojem jsem se setkala často. Onemocněla jsem z toho a nějaký čas jsem musela brát uklidňující prášky. Jak jsem jim to měla vysvětlit? Že prostě existoval stát jménem Československo, jehož byli Židé plnoprávnými občany, tento stát se vzdal a z nás se pak stali méněcenní lidé, kterým byl do obchodu zakázán vstup stejně jako psům…