Loni v Marienbadu
České lázně mezi světovou špičkou a likvidací
„Shromažďují se zde lidé, kteří mne nudí. Kolikátý pohár pijete? slyším čtyřicetkrát za den. Dělá se mi špatně a prchám na lesní cesty,“ napsal svému příteli v roce 1839 z Mariánských Lázní spisovatel Gogol. Nicméně i on nakonec podlehl módní vlně a do českých lázní se pravidelně vracel.Rituály přírodní léčby tehdy přitahovaly tisíce lidí. Pacienti se do Marienbadu kodrcali na vozech naložených postelemi, peřinami, židlemi, truhlicemi, nádobím a zásobou potravin. Erární lůžka nestačila pokrýt poptávku. Nával byl tak velký, že na jedné posteli často nocovalo i několik osob současně a někdy se dokonce muselo spát na směny. Přijížděli i prominentní hosté. Například Johann Wolfgang Goethe, který nikdy nespatřil Prahu, Paříž nebo Vídeň, navštívil české lázně šestnáckrát. Strávil v nich tři roky života a ještě v pětasedmdesáti se tu vášnivě zamiloval do sedmnáctileté krasavice Ulriky von Loevetzow.Časy se mění. Když před třemi měsíci sněmovali lázenští v bavorském Bad Wörishofenu, bylo zde možné slyšet opravdu dramatická slova. „Na celém světě přibývá počet těch, kteří si myslí, že lázeňská léčba je drahá a k ničemu. Hosty už nepřiláká ani fakt, že naše postupy jsou skutečně přírodní,“ řekl zástupce hostitelské země. Přítomní balneologové pak jednomyslně požádali o radu kolegy z České republiky: jak prý dokázali, že kromě Slovenska jsme dnes jediná země, kde se lázně dosud těší alespoň nějaké…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu