Podivuhodná bitva senátních otců

Podivuhodná bitva senátních otců

Debata o druhé komoře uvízla na mrtvém bodě

V dnešním Česku už samotné slovo senát vyvolá u normálního člověka jednoznačnou reakci: nepříjemný pocit v žaludku a rozmrzelý obličej vyjadřující nejspíš přání „dejte nám už s tím pokoj“. Navzdory těmto pocitům normálního člověka ovšem senát ještě dlouho zůstane politickým a žurnalistickým evergreenem. Někteří aktéři „bitvy o senát“ dokonce prožívají tuto záležitost tak intenzívně, že poté, co Sněmovna neschválila volební zákon, jsme mohli slyšet jejich dramatické výroky o tom, že došlo k největšímu vítězství levice od listopadu 1989 (politici ODA a KDS). Padla rovněž slova o ústavní krizi, o „typických návrzích zločinců“ (představitel ODA o postoji lidovců) apod.Dnes už vskutku nemá valný význam zapojovat se nějakým způsobem do „bitvy o senát“, nebo uvažovat, čí argumenty jsou nesmyslnější, kdo z politiků více ztrácí soudnost, jaké stranické nebo osobní zájmy a kalkulace stojí v pozadí senátních tahanic. Je ale možné všimnout si důležité věci. Navzdory celkovému znepřehlednění, tříšti argumentů, názorů a stranických manévrů je totiž zřejmé, kdo způsobil současnou „krizi“, komu se podařilo zdiskreditovat jakoukoli další diskusi na senátní téma. Vinu mají paradoxně právě ti, kterým senát leží - soudě podle jejich vyjádření - nejvíce na srdci a kteří se také nejvíc zasloužili o jeho zakotvení v české ústavě, totiž pravicoví ideologové z ODA a KDS. Oni sami obviňují z piklů…