Čtyřdílné srdce Evropy

Čtyřdílné srdce Evropy

Češi, Slováci, Poláci a Maďaři se dovídají, kdo z nich je větší „tygr“, ale navzájem se neznají

Stalo se již rituálem, že středoevropští politici představují své země jako „tygry“ Starého kontinentu - jako ekonomické lídry a první kandidáty na členství v té či oné instituci. Mají to poměrně snadné. Díky dosud nejednotným statistikám si český, slovenský, polský a maďarský volič nemůže prolistovat ročenku a pomyslet si: pane premiére (či prezidente), tady mě trošičku taháte za nos. Avšak divadelní souboj o priority zakrývá to podstatné. O osudech nedávných druhů v nesvobodě toho víme málo. Přitom tyto vědomosti jsou pro nás důležité, neboť nám umožňují lépe pozorovat a vnímat sami sebe.

Ostrov stability v srdci Evropy

Češi žijí minimálně od Palackého v přesvědčení, že jejich země je „středem a srdcem Evropy“. Často si přitom neuvědomují, že podobný názor na svou zemi mají i Poláci - alespoň od chvíle, kdy se v páté třídě na hodině zeměpisu protnou spojnice krajních bodů Evropy nedaleko Lodže. Podle Slováků se zase střed kontinentu nalézá u Kremnice. Maďaři ve škole svou ústřední polohu v Evropě přímkami ani nedokazují, vždyť se přeci „stačí podívat na mapu“.Ani pojetí vlastní země jako „ostrova stability“ v rámci postkomunistického bloku není výlučně českou doménou. Rozdíly se projevují až v argumentech. Maďarsko je nejstabilnější zemí regionu, neboť jako jediné dokázalo vybudovat funkční systém parlamentní demokracie…