Zbitá generace
Kde leží hranice mezi výchovou a týráním dětí
Devítiletá Veronika se zabila skokem z pátého patra brněnského činžáku. Stalo se to poslední den před Prvním májem, když se protáhla schůzka skautského oddílu a ona přišla domů později. Vysokoškolsky vzdělaní rodiče jí hrozili výpraskem a děvče dalo před dalším řezáním gumovou hadicí přednost sebevraždě.„U nás nikoho ani nenapadne uvažovat, jestli je správné užívat při výchově dětí násilí,“ říká zástupce ředitele Státního zdravotního ústavu Kamil Provazník. Aby se o problému vůbec dalo mluvit, tak se ho rozhodl s kolegy z III. pražské lékařské fakulty zmapovat. Průzkum čtyř set pražských dětí potvrdil očekávání: alespoň jednou měsíčně dostane výprask devět z deseti dětí ve věku 10–11 let, kopanec každé třetí dítě (častěji dívky). Na modřiny nebo škrábance od rodičů si zvykla skoro polovina nejmladší generace.
Škola není kojná
Profesor Provazník připouští, že Češi nebijí své děti častěji než okolní národy. Fyzické tresty jsou v celé střední Evropě legitimní „odjakživa“. Důvody se dají podle profesora Provazníka těžko odhalit. Určité vodítko nabízejí údaje z průzkumu: příčinou téměř poloviny trestů jsou špatné známky ve škole. To podporuje teorii brněnského profesora Kotulána, který tvrdí, že zvyk „ruční výchovy“ přešel do rodin z tradičního prusko-rakouského školství: když Marie Terezie a Bedřich Veliký zaváděli státní školy, přijímali na učitelská místa vysloužilé vojáky a ti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu