Ke konstrukci dekonstrukce
Filozof Jacques Derrida a jeho geniální manévr
České vydání souboru textů francouzského filozofa Jacquese Derridy předesílá jeho (podivuhodně přesný) překladatel Miroslav Petříček jr. pěknou a jasnou předmluvou, která se co nejjednodušším způsobem snaží vřadit Derridovo myšlení do kontexu problematiky současné francouzské filozofie, především její strukturální a poststrukturální větve. Tou přehledností ovšem proti svému autorovi hřeší, neboť Derridovou snahou je spíše věci zneprůhledňovat a zašmodrchávat než vyjasňovat.Můj postup bude v důsledku toho jiný a přiznávám, mnohem méně filozofický. Budu přesně v Derridových intencích psát o tom, o čem on nepíše, o jeho „ne-myslitelném“, jež přesto zanechává v jeho textech „stopu“. Pokusím se představit čtenáři několik vnějších kontextů, řekněme historických a socio-lingvistických („pragmatických“), které mi připadají pro přístup k Derridovi důležité. Jsou to často záležitosti ve francouzském prostředí zbanalizované, sedimentované do lokální řečové a sociální praxe, a tedy nereflektované. Jejich význam pro člověka z jiného prostředí je ovšem nemalý.
Zarážející paralely
Než se pustím do výkladu těchto „francouzských specifik“, chtěl bych předeslat jeden kontext globální a ještě mlhavější. Vždy mne překvapovala výrazná analogie forem, nevysvětlitelně vznikajících ve 20. století ve stejnou dobu na odlišných místech světa s právě opačnými sociálními podmínkami a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu