Čínské divadlo
Pět let po masakru na náměstí Tchien-an-men
Ekonomický růst Číny dnes vykazuje nejvyšší hodnoty na světě, loni Peking začlenil do ústavy pojem „socialistické tržní hospodářství“, levné a kvalitní čínské zboží zaplavuje americké i evropské trhy a miliardové obchodní přebytky řadí Čínu k nejúspěšnějším ekonomikám světa. Proč ale neuznat argument, že hospodářský vzestup zákonitě přináší postupnou liberalizaci a demokratizaci společnosti? Odpověď je zcela jednoduchá. K žádné demokratizaci nedochází a komunistický režim utahuje totalitní šrouby dál.
Peking se poučil
Čínští komunisté se poučili ze svých neúspěšných pokusů o částečné uvolnění i z neslavného konce sovětského bloku. Na rozdíl od východní Evropy konce osmdesátých let je ke změnám nenutí hospodářsko-společenské klima, a tak hrají pouze o čas: aby vytvořili ještě větší ekonomický a samozřejmě i vojenský potenciál a pak mohli jakýkoliv mezinárodní nátlak zcela pominout. Arogance, s níž při poslední návštěvě Warrena Christophera smetli s jednacího stolu téma lidských práv, ukazuje měnící se pohled čínských vůdců na konfrontaci s nejvyspělejšími zeměmi. Mimochodem, od roku 1989 Čína zvýšila své zbrojní výdaje o 60 %. Podle určitých pramenů prý zvažuje i eventualitu jaderné války a začíná se domnívat, že by ji přežila.Peking se teď bojí jediné věci: narušení stranické disciplíny v boji o moc, který by se tak mohl přelít do výbuchu občanské nespokojenosti. Poslední zprávy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu