Rusko je na dně, ale navzdory všemu žije,

Rusko je na dně, ale navzdory všemu žije,

říká ruský exilový spisovatel Vladimír Vojnovič

Vladimír Vojnovič se narodil v roce 1932 v Dušanbe (Tádžikistán). Byl pastýřem, truhlářem, zámečníkem, leteckým mechanikem, rozhlasovým redaktorem (v SSSR) a nakonec profesorem ruské literatury na univerzitě v Princetonu (USA). Čtyři roky sloužil v sovětské armádě. Studoval útržkovitě, prošel několika školami. Psát začal nejdřív poezii, pak přešel na prózu. Osudný se mu stal román Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina: za tuto knihu ho přijali do mezinárodního PEN-klubu, zvolili do Bavorské akademie múzických umění, prohlásili čestným členem americké společnosti Marka Twaina, vyloučili ze Svazu sovětských spisovatelů (1974), vyhnali ze SSSR (1980) a zbavili sovětského občanství (1981). V.Vojnovič přijel v polovině letošního května do Prahy, aby se zúčastnil Mezinárodního knižního veletrhu, na němž nakladatel Primus představil román o Čonkinovi v překladu do češtiny. Jde o překlad do třicátého sedmého jazyka. Připravuje se české vydání další autorovy knihy: Moskva 2042. Foto Petr Kubín

Proč jste si v roce 1980 vybral k emigraci právě Německo?Má prekérní situace přiměla kolegy z několika zemí k tomu, že mi nabídli azyl. Nejvíc pozvání přišlo z USA a z Německa. Německo mne lákalo, protože je přece jen v Evropě, krom toho jsem tehdy byl už čtyři roky členem Bavorské akademie umění. Přijali mě se ženou a sedmiletou Olgou pohostinně.Pocítil jste…