Aby se koule točila
Spotřeba alkoholu v českých zemích stoupá
Náhodné setkání někdy změní celý život. Daniel začal podnikat brzy po převratu. Měl úspěch a práce přibývalo. Domů chodil unavený a pozdě večer. Čekalo ho tam vždycky několik faxů k vyřízení. Tak si dal vodku a pracovní síla a elán se mu vrátily. Po dvou letech už pil půllitr vodky a dva litry vína denně. Když se bez tří ranních panáků nedokázal ani podepsat, manželka ho poslala do Bohnic.
Život za panáka
V parku na kraji města, v pavilónu č.35 vládne přísný řád a anonymita. Každý ze třiceti pacientů musí bez odmluvy cvičit, stálým opakováním si pevně ukládá do paměti, že „jediná sklenka mě může zabít“. Až po čtvrté hodině odpolední mají chovanci volno. Daniel se dověděl, že závislost na alkoholu patří mezi „nemoci z povolání“ nejen u podnikatelů, stejně jsou na tom číšníci, učitelé nebo řidiči. „Na dlouhé štreky jsem si musel brát lahváče,“ vyprávěl mu zkušený šofér z jižních Čech. „Bez piva bych neudržel oči na silnici. Ale síťovku s flaškama jsem musel schovávat pod sedadla. Na odpočívadlech nám totiž kabiny šacovali dopraváci. Jednou jsme vezli do Itálie chemické výbušniny. Náš konvoj měl speciální policejní ochranu. Tehdy se nám pilo nejlíp, nikdo si nás nedovolil obtěžovat."Daniel měl čas přemýšlet o sobě. Nejvíc ho štvala "osudová nespravedlnost“. Nikdy nebyl ožralý, aby někomu ubližoval. Celá řada jeho známých pije ještě víc. Proč se musí léčit právě on? Někteří…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu