Dobrý den, vězňové!

Dobrý den, vězňové!

V Sarajevu už jezdí tramvaje, ale obklíčení je tím nesnesitelnější

Sarajevo se z největšího koncentračního tábora změnilo v největší věznici na světě. Dobrý den, vězňové! Těmito slovy zahájilo před několika dny jedno sarajevské rádio své vysílání. Nešlo o hlasatelský žert: díky událostem posledních dvou měsíců si i sebeskeptičtější Sarajevané pomalu začínají uvědomovat, že se něco opravdu mění a že válka či koncentrační tábor alespoň v tomto městě skončily.

300.000 rukojmí

Na poničenou metropoli už nedopadají granáty a lidé už nekličkují před ostřelovači. Zásluhou UNPROFOR opět jezdí tramvaje a dodávky elektřiny jsou natolik pravidelné, že lidé mohou sledovat televizi - která vlastně po celou válku nepřestala vysílat. Mimo jiné se to odráží na poklesu návštěvnosti místních kin, jež si až dosud vyráběla elektřinu vlastními generátory. Změnil se rovněž vzhled města: ulice byly zametené od střepin a suti a v centru dokonce funguje pouliční osvětlení i několik semaforů. Také řidiči si zvykají na dopravní pořádek.Přitom ze Sarajeva stále ještě nelze běžně telefonovat (nemá- li zájemce dost peněz na hovor přes satelit), ani odeslat jediný dopis (nezná-li dotyčný například nějakého novináře, který zásilku odveze do ciziny a pošle). Stále ještě není výjimkou potkat v parku staré lidi, jak vyškrabují kořínky, které si pravděpodobně uvaří k večeři. Už proto má nastalý mír poněkud trpkou příchuť: obyvatele opravdu nelze označit…