Sladkokyselá Francie
Jazykovým zákonem proti Anglosasům
My French is rich. Zhruba tak nějak by šlo charakterizovat poslední iniciativu francouzského ministra kultury. Jacques Toubon předložil vládě návrh jazykového zákona, který přísně zakazuje používat cizí slova v reklamě, nařizuje společnostem a podnikům uzavírat veškeré smlouvy pouze ve francouzštině a určuje tuto řeč za jediný oficiální jazyk všech mezinárodních konferencí, jednání či vědeckých kongresů, jež proběhnou na francouzském území. Ministr dokonce ve svém návrhu zakázal uvádět cizí filmy v originálních názvech, avšak tuto část naštěstí vláda neschválila. Naopak většinou hlasů podpořila aktivitu svého člena v jiném bodě: veškeré výrobky dovážené do Francie mají být povinně opatřeny názvem, návodem k použití, záručními podmínkami a celkovým popisem v bezchybné francouzštině. Celý projekt samozřejmě doprovázel i návrh sankcí za nedodržení zákona. Mohou být uděleny vysoké peněžní pokuty nebo - bude-li to možné - odebrány státní subvence. V nejbližší době má být návrh zákona předložen v Národním shromáždění.
Francouzština vyšla z módy
Křížová výprava na obranu francouzštiny probíhá poměrně dlouho. V roce 1966 ustavil premiér Georges Pompidou vysokou komisi pro „la défense de la langue francaise“, o patnáct let později vyrukoval předseda vlády Raymond Barre s „chartou“ čisté francouzštiny a roku 1985 žádal prezident Francois Mitterrand Akademii (jež byla mimochodem už v roce 1635…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
