Češi a Slováci: odpovědná slabost

Češi a Slováci: odpovědná slabost

Pád Mečiarovy vlády vnesl neklid do vzájemných vztahů

Bouřlivý vývoj u našeho východního souseda oživil problém našeho vztahu ke Slovensku. Brzy po jmenování nové slovenské vlády se toto téma zredukovalo na otázku, jak se k novému partnerovi zachová Klausův kabinet: zda bude opětovat jeho větší vstřícnost, nebo využije jeho slabosti k tvrdšímu prosazování českých zájmů, případně zda neučiní raději nic a vsadí na Mečiarův návrat. Česko-slovenské vztahy jsou však dlouhodobě spoluvytvářeny určitými iracionálními konstantami, které se nezměnily ani po rozpadu federace. Projevily se i v českých reakcích na slovenskou vládní krizi.

Varování, které prozrazuje

V komentářích se objevila řada truchlivých bilancí slovenské samostatnosti, úvahy o neradostných perspektivách Slovenska, o tom, že je ohniskem možné destabilizace apod. Taková hodnocení se objevují i na Slovensku a kdekoliv jinde. Vysloví-li je ale veřejně někdo v Česku, pak buď on sám, nebo ostatní zvednou vzápětí varovný prst: jen žádné uspokojení, žádnou škodolibost. Vskutku jedině primitiv by mohl jásat nad tím, že na Slovensku je krize. Varovný prst ovšem není namířen proti primitivům, ale proti emociální vrstvě našeho vědomí, která je sice zasutá, nicméně přítomná i u normálního slušného Čecha. Vývoj na Slovensku nám totiž poskytuje cosi jako satisfakci, alespoň v tom, že nám dává za pravdu, že se plní, co jsme očekávali (mnozí ovšem čekali ještě…