Co s nezaměstnaností
Vyspělý svět svírá stále větší úzkost
Americký prezident Bill Clinton již během své předvolební kampaně prohlašoval, že hlavním cílem jeho ekonomické politiky bude vytváření „více a lepších pracovních příležitostí“ a že on sám bude „president of jobs“. Zároveň vždy toužil po svolání velkého mezinárodního „jobs summitu“. To se mu nedávno podařilo. V americkém Detroitu se sešli někteří šéfové vlád, ekonomičtí ministři a ministři sociálních věcí. Pro samotného Clintona musel být summit určitým zklamáním: za prvé mu nemohl věnovat dostatečnou pozornost a vytlouci z něj potřebný politický kapitál (téměř veškerou svou energii musí v současnosti soustředit na odrážení útoků a vyjasnění okolností korupčního skandálu), za druhé nezaměstnanost ve Spojených státech již více než rok - i když mírně - klesá. Za třetí potíže s nezaměstnaností, trhem práce a kvalitou pracovních příležitostí na evropském kontinentě a v Americe jsou zcela rozdílné či dokonce mimoběžné.Nic to nemění na tom, že mnozí ekonomové a sociologové (bez ohledu na ideologické zařazení) považují nezaměstnanost ve vyspělých zemích za jeden z nejdůležitějších (ne-li vůbec nejdůležitější) celosvětový problém. V tomto vidění nejde pochopitelně o sobectví či sebestřednost vyspělých zemí, ale o to, že boj s vysokou nezaměstnaností se do budoucna nevyhnutelně stane určujícím faktorem domácího politického boje ve vyspělých zemích, a to přinese nevyhnutelné dopady na mezinárodní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu