Normalizace po čínsku

Normalizace po čínsku

Peking dál kráčí cestou represí

Letos uplyne pět let od vzepětí studentského hnutí v Pekingu a dalších městech Číny, které skončilo šokujícím zásahem armády 4.června 1989 na náměstí Tchien-an-men. Od té doby poznamenává otázka lidských práv mezistátní styky Čínské lidové republiky. Zejména citlivá je ve vztazích s USA, neboť na ní závisí každoroční obnovení doložky nejvyšších výhod a skrze ni osud velké části čínského exportu. Loni vyslovil prezident Clinton konkrétní výstrahu: nevykáže-li ČLR v oblasti lidských práv podstatné zlepšení, v červnu 1994 už doložka obnovena nebude. Tím aktuálnější je celá věc právě nyní, kdy před návštěvou amerického ministra zahraničí v Pekingu byl ostentativně zadržen Wej Šing-šeng a další známí disidenti. Důvod je nasnadě - dát Washingtonu najevo, že Čína se cítí hospodářsky dost silná na to, aby „vměšování do vnitřních záležitostí pod zástěrkou lidských práv“ ignorovala.

Jen zdánlivá tolerance

Donedávna si ovšem čínští předáci dávali záležet, aby špatný dojem z června 1989 zahladili. O tehdejších událostech se snažili nemluvit a velká část těch, kdo byli v roce 1989 zatčeni, se postupně ocitla na svobodě. Loni na podzim byl po téměř patnáctiletém věznění, krátce před vypršením trestu, propuštěn i Wej Šing-šeng, v cizině nejznámější politický vězeň. Čína si od tohoto gesta mimo jiné slibovala, že se přece jen stane hostitelskou zemí olympijských her v roce 2000.Přímo úzkostlivě se…