Stáří v politice
Povídání o tom, proč starci zůstávají u moci
Někteří politici, hlavy států a diktátoři odcházejí do důchodu mnohem později než normální občané. Zůstávají na svých postech, i když se jim třesou ruce tak, že neudrží sklenici vína nebo nepozvednou k ústům pár dřevěných hůlek se soustem rýže. Nad tímto zvláštním, často nebezpečným a přitom vcelku běžným jevem moderní doby se zamýšlí v předsilvestrovském čísle týdeník The Economist v článku Šedé eminence - Staří muži u moci.
Blíže bohu
V mnoha historických společnostech a dávných civilizacích, kde vůdce představuje často zároveň hlavu církve nebo je dokonce považován za boha, byla úzká souvislost mezi věkem a mocenskou funkcí považována za samozřejmou a přirozenou. Lidé věřili, že právě ti nejstarší vědí o světě, jeho tajemstvích a mystériích, nejvíce. Nábožensky orientované společnosti si většinou za své vůdce, tedy za zprostředkovatele mezi tímto a oním světem, vybíraly logicky ty, kteří stáli onomu světu nejblíže.Tušení zvláštních vztahů mezi starými lidmi a bohy pomáhá vysvětlit, proč tolik mytologů a kronikářů přehánělo věk dávných vůdců. Vzpomeňme alespoň na první tři mytické sumerské krále, kteří údajně vládli 28.000 let, 36.000 let a 43.200 let, nebo na postavy nám kulturně bližší: i bibličtí stařešinové žili podle legendárního podání dlouho - Adam 930, Set 912, Járed 962, Metuzalém 969, Noe 950 let. Jejich potomci na tom byli o něco hůře - Sem, syn Noemův, žil prý již…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu