Země osmnácti Ústav

Země osmnácti Ústav

Dezintegrace Ruské federace

Koncem minulého týdne probíhala v Moskvě mezinárodní konference na téma „Rozpad východoevropských federací: Po Jugoslávii a Československu je na řadě Rusko?“ Přibližně ve stejné době známý britský politolog Peter Reddaway otiskl v New York Times článek s názvem „Rozpadne se Rusko?“ Otazník v obou případech je pouhou alibistickou rétorickou formulkou. Vždyť i vrabci na střeše dnes cvrlikají o tom, že ruský stát je v úpadku a spěje k rozkladu. Ostatně nynější podoba Ruska je podobou zcela pomyslnou, neopírá se o žádnou historickou tradici, je jen torzem skutečného imperiálního útvaru, jímž byl naposledy nebožtík SSSR. Vedle hyperinflace a děsivého hospodářského propadu je to deficit ústřední moci, který nahlodává celistvost Ruské federace a činí její dohlednou dezintegraci více než pravděpodobnou.

Exploze knížectví

Ani ne půl roku po podpisu smlouvy o vytvoření federace (což učinilo 87 subjektů a odmítly dva - Čečenská republika a Tatarstán) se ukázalo, že ruská státnost se skládá z 20 republik, 10 autonomních okruhů a jedné autonomní oblasti na jedné straně a 56 „ruských“ krajů a oblastí na straně druhé. Subjekty první skupiny - ač na ně připadá jen 13% obyvatel federace - požívají všech atributů státnosti, tj. mají vlastní parlamenty, nejvyšší soudy a své vlastní prezidenty. Subjekty druhé skupiny - přestože jejich podíl na obyvatelstvu dosahuje 87% - nemají ve federálních orgánech vlastní…