Vyzvání k tanci

Vyzvání k tanci

Dojem z poslední režie Jana Grossmana

Jan Grossman zemřel. Proč? A co to udělal s KAFKOVÝM BRKEM? Vždyť je to o něčem jiném. Alan Bennett to už viděl? Vždyť Jan Grossman z toho zase udělal tu nesnesitelnou, právě že kafkovskou „tragigrotesku“, kterou tak rádi vidíme, když jsme sami sobě světoví. Zas nějaké šílené podobenství o mechanismech mocenských manipulací (abych tak řekl - v nás), kovově to skřípe, klíček se otáčí. Figurky na hraní hrají. Proč - sakra - jenom tahle hra, která má aspirace salónního blafu, lehkosti, až k popukání, přesných konvencí a intelektuální šmíry, proč se vzepjala na scéně DIVADLA NA ZÁBRADLÍ k neuvěřitelnému nátlaku na spánky lebeční? Zas ten hrůzohrůzný děs. Smích se z úst diváků nedere, on chrchle, chraplavý, nakažený intelektuálním morem.Ano, vypadá to, že bude překafkováno. Dobře tak těm, co si toho všimnou. Mne už to nebaví. Já si myslel, že se v divadle pobavím, od srdce vesele zasměju, a …Jen si dál zkoumejte brouky a šváby, housenky s vnitřní sekrecí, jen se ošívejte morálním hnusem ve svém morálním tratolišti, uf. Chcípněte jako vychrtlý pes u cesty! Vy, co pořád věříte na skryté významy slov, na úkroky vlevo i vpravo v bok. Kafka má u Bennetta malýho ptáka a je to zblblík („Stojím tady jako člověk, který se sám vyslechl, který se sám přiznal a sám odsoudil“), Max Brod je skrblík z Majzlovky. Ale to nejsou žádné stínohry! Figury se hýbou mezi světem živých a mrtvých a Bennett si z toho utahuje.…