Jsme jen diváky mizerného kusu
Slavomír Ravik vidí současný život vezdejší jako otisk Havlových her
Muž narozený v roce dvaatřicet, užívající pseudonymu Slavomír Ravik, je rozhořčen československým a českým vývojem po listopadu 1989. Zklamání z toho, co přišlo po - jak zdůrazňuje - nemilovaném komunistickém režimu, vzbuzuje v Ravikovi takové přetlaky, že píše s rychlostí grafomana. Vloni v září mu Pražská imaginace vydala text pod příznačným názvem Totální deziluze. A na konci letošního ledna je tu další kniha od téhož autora v témže nakladatelství v zásadě na totéž téma - Zahradní slavnost pro 15 miliónů aneb Jak vyhovět Murphyho zákonům. Psáno v prosinci 1992, poslední korektura učiněna 12.ledna 1993.
Teze
Poslední rok tu my všichni provozujeme to, co Václav Havel popsal už před třiceti lety ve své hře Zahradní slavnost. Jednotlivé postavy české politické scény jsou pak přesnými kopiemi postav Havlovy hry. Bývalý federální premiér Stráský se podle Ravika dokonce stal „absolutním Hugo Pludkem, neboť ten šel v dohrávce dramatu tak daleko, že likvidoval sám sebe a svou funkci“.Ravikovi ovšem titulní teze o Zahradní slavnosti nevydrží. Musí si vypomáhat replikami z dalších Havlových her. Snaží se ukázat, že Havel-autor předjal chování Havla-československého prezidenta, že se jeho postavy chovají a hovoří stejně, jako se později začal chovat jejich stvořitel. Ne že by Ravik nedokázal být efektní. Připomíná slova Tajemnice ze Zahradní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu