Jak dlouho vydrží?

Jak dlouho vydrží?

Odluka na jedničku, platební dohodu prověří čas

Začátek roku je plný překvapení. Spuštění nové daňové soustavy překvapilo nemile: příprava i osvěta byly prachmizerné a cenový skok s nepříjemnými zmatky zastihl všechny - občany, podnikatele i vládu - nepřipravené. Tolik očekávané drama spojené s měnovou odlukou se nekonalo - a to je překvapení příjemné. Pochvalu si zaslouží všichni. Názorná vysvětlovací kampaň České národní banky v televizi i rádiu a novinách zastínila i první týden nového prezidenta v úřadu. Frontové hysterie a pranice se nekonaly a bylo možné setkat se i s ohleduplností a solidaritou. Když jde o peníze, probudí se v Češích zdravá disciplína: uložili si je včas do banky. Fakt, že pouhá čtyři procenta občanů přišla na pošty s větší částkou než čtyři tisíce, o tom vypovídá. Pozitivní bylo patrně také to, že se kolkovalo i na Slovensku. Mnoho tamějších spekulantů si totiž zřejmě rozmyslelo vozit do Čech větší částky: co kdyby to náhodou nevyšlo?Vlády i centrální banky ale již od začátku minulého týdne soustředily svou pozornost jinam: takřka na poslední chvíli, po dramatickém celonočním jednání, se podařilo zástupcům vlád uzavřít klíčovou dohodu o platebním styku. Dohoda zcela mění principy vzájemného obchodu a má - pochopitelně - i své otazníky. Její jádro tvoří vznik platebně zúčtovacích (clearingových) center.

Jak budou v praxi fungovat clearingová centra

Základní princip clearingu spočívá v tom, že dva státy s vzájemně nesměnitelnými měnami (obě koruny nebudou vzájemně směnitelné) spolu obchodují prostřednictvím měny třetí. Platební styk bude probíhat na dvou nezávislých clearingových okruzích. V prvním se budou proúčtovávat vzájemné platby za obchodní kontrakty uzavřené po měnové odluce - tedy od 8.února. V druhém okruhu se budou vyrovnávat vzájemné pohledávky a závazky vzniklé do 8.února (jde tedy například i o dodávky piva z Čech na Slovensko uskutečněné minulý pátek, stejně jako o rok nezaplacenou dodávku nákladních automobilů Tatra některému slovenskému podniku).

První clearingový okruh

Při obou národních bankách začnou od 8.ledna fungovat počítačovou technikou vybavená centra. Představme si, že podnik v Košicích bude platit za dodávku traktorů z Brna. Své komerční bance, u které má založeno konto, odevzdá platební příkaz - řekněme - 2 milióny slovenských korun. Banka si ověří, zda je podnik solventní (jestli má na účtu peníze) a odešle příkaz do slovenského clearingového centra. To proúčtuje platbu na základě momentálního kursu slovenské koruny vůči ECU. (Bezhotovostní zúčtovací měnová jednotka Evropského společenství - tvořená „košem“ silných evropských měn. Složený charakter ECU, jehož nejsilnějším článkem je německá marka, umožňuje větší stabilitu vzájemného obchodu, protože předchází rizikům z případných kursových propadů.) České clearingové centrum přepočte toto množství ECU na české koruny na základě momentálního kursu české koruny vůči ECU. Platbu převede na účet české banky, u které má otevřený účet brněnský dodavatel. Pokud slovenská koruna nebude vůči ECU devalvovat, dostane česká strana dva milióny českých korun. Pokud dojde k devalvaci slovenské koruny, dostane český podnik zaplaceno méně. Podniky se ale mohou rovnou dohodnout na uzavírání platebního styku v ECU.Obě clearingová centra soustavně sledují stav celkové platební bilance mezi oběma republikami. Účty v pražském a bratislavském clearingovém centru vypadají pochopitelně zrcadlově. Pokud se jedna z republik dostane do schodku (dováží z druhé republiky více, než do ní vyváží), poskytuje druhá republika automaticky tzv. mezní úvěr, a to za symbolický pětiprocentní úrok. Jeho výše je pochopitelně omezena. Představíme-li si vývoj vzájemných pohledávek a závazků mezi Českem a Slovenskem jako křivku, znamená tento mezní úvěr určitý koridor (maximálně 130 miliónů ECU - 4.4 miliardy Kčs), ve kterém se tato křivka vine. Pokud je schodek, který vytvořila jedna z republik, vyšší než 130 miliónů ECU (sčítá se na konci každého měsíce), musí být do patnácti dnů zaplacen v tvrdé měně. Pokud zaplacen není, čerpá se další mezní úvěr, ale již za úrok 15%.

Druhý clearingový okruh

Samostatně se budou řešit platby za již uskutečněné obchody. S přihlédnutím k tomu, že tyto závazky a pohledávky vznikly v jiných podmínkách, přistoupily obě strany na kompromis: zúčtovací jednotkou těchto obchodů se stává tzv. zúčtovací koruna (XCS). Vůči ní budou mít česká i slovenská koruna pevný kurs 1:1. Zúčtovací koruna bude mít vůči tvrdým měnám stejný kurs jako měla Kčs 5.února 1993, tedy před měnovou odlukou.Jak se toto ujednání liší od původního požadavku Slovenska, aby staré pohledávky byly spláceny v měně dlužníka? Především v tom, jak je vyřešeno vyrovnání případného platebního schodku. 15.května a následně vždy po třech měsících bude tento schodek uhrazen v tvrdé měně buď přímo, nebo převedením na první platební okruh jako další závazek dlužnické strany v ECU. Kompromis spočívá právě v tom, že Slovensko sice bude splácet staré závazky ve vlastní měně, ale dojde-li k devalvaci slovenské koruny, přijde jej vyrovnávání schodku v tvrdé měně dráže. Například: slovenský schodek ve vzájemném obchodu bude činit 15.května 10 miliard slovenských korun. Slovenská koruna bude devalvovat například vůči marce o 20%. Marka se tedy na Slovensku prodraží. Za 10 miliard slovenských korun nebude již 540 miliónů marek, ale pouze 430 miliónů marek. Slovensko bude ale muset české straně zaplatit stejných 540 miliónů marek, podle kursu z 5.2.1993. Tím bude tlačeno k tomu, aby drželo platební bilanci s Českem vyrovnanou: jinými slovy - aby své staré závazky platilo rychle a včas.

Unáhlená velkorysost, nebo všeobecný prospěch?

První otázkou, která se nabízí, je, zda poskytování tzv. mezního úvěru není další z řady unáhlených velkorysostí české strany. Odpověď je pochopitelně jedině subjektivní. Ekonomovi, jehož prioritou je zachování objemu exportu, se může zdát úvěr příliš malý, ale lidem, kteří si myslí, že Slovensko dostalo „dost a zbytečně“ na radosti nepřidá (stejně jako ekonomům, jejichž prioritou je vyrovnanost obchodní bilance). Přestože si smluvně obě strany poskytují úvěr navzájem, je jisté, že v první fázi ho bude poskytovat česká strana (měsíční přebytek českého vývozu tvořil totiž v prosinci téměř jeden a půl miliardy korun). Úvěr bude poskytnut ze státního rozpočtu, tedy ministerstvem financí. České národní bance již její slovenská kolegyně totiž dluží 28 miliard korun (dělení bilance Státní banky československé), a proto ČNB financování mezního úvěru odmítla. Daňové poplatníky (především pak drobné podnikatele), kteří budou úvěr s pochybnou návratností platit ze své kapsy, by mělo zajímat, jakou vstřícnost slovenská strana projeví například ohledně dalších 19 miliard dluhu z kupónové privatizace, či v obskurní otázce sedmi tun „slovenského“ zlata. Polemizovat s nimi mohou ti, kteří tvrdí, že všeobecný prospěch z udržení exportu je nevyčíslitelný.

Slovenská koruna a devalvace

Je obtížné se dohadovat, kdy bude kurs slovenské koruny vůči tvrdým měnám devalvovat. Rozhodně není vyloučené, že se může několik měsíců udržet. Devalvace, přestože má své nepříjemné dopady, může prospět oběma stranám. Jaké jsou tedy její výhody? Přesáhne-li schodek vzájemného obchodu hranici určenou mezním úvěrem, je třeba doplácet ho v tvrdé měně. Slovensko tak rychle a snadno přijde o devizové rezervy. Kdyby slovenská koruna devalvovala, zlevní se a zvýší se slovenský vývoz do Čech, zatímco dovoz z Čech se zdraží. Obchodní bilance se bude vyrovnávat a Slovensko nebude možná nuceno doplácet již tolik v tvrdé měně. Zlevní se a poroste slovenský export na Západ (a tím i příliv deviz), přestože tento jev se tak rychle neprojeví. Slovensko vyváží především průmyslové polotovary a suroviny a právě jejich vývoz do ES je ostře omezován nejrůznějšími kvótami. Česká strana nebude muset látat slovenský schodek ve vzájemném obchodě (což stojí peníze), ale také bude moci být klidnější: příliš velký schodek vždy hrozí úplným kolapsem dlužníka (či slabšího partnera) a naprostým zhroucením obchodu. Devalvace zná ale i obrácenou stránku mince: např. může vést k inflaci, protože zdražuje veškerý dovoz a ten zase vytváří nepřímý tlak na vyšší mzdy.