Cílem je nezbláznit se
Sarajevané prožívají druhou válečnou zimu
Máme dvě možnosti. Zbláznit se, nebo si navzájem předstírat, že i v tomhle pekle je alespoň trochu možné žít normálně, říká mi Tanja, studentka filozofie, a z malého hrníčku usrkává kávu. Oblaka cigaretového kouře, hlasitá hudba, skupinka pokřikujících pankáčů, dívky s nápadně dokonalými make-upy v nažehlených šatech. Za dveřmi kavárny se tísní hloučky lidí ve frontě do malého a studeného biografu. Dávají Základní instinkt. „Jsou to všechno jen vzdušné zámky, přetvářka. Dobře všichni víme, že už jsme všechno prohráli. Své město i svou budoucnost,“ dodává Tanja a prsty si pohrává s pravoslavným křížkem na krku. Odcházíme zadem přes rozbahněné dvorky. U předního vchodu bývalé galerie Obala, nedaleko od místa, kde do historie zasáhl Gavrilo Princip, před několika hodinami srbský granát zabil čtyři lidi. Stmívá se, drobně chumelí. Na asfaltovém hřišti mezi vyhořelými domy hraje skupinka kluků košíkovou. Nad městem blikají v krátkých intervalech odlesky výbuchů granátů a rudé šňůry dávek ze samopalu. Zdá se, že klukům to nevadí. Zvykli si už, stejně jako ostatní lidé v obklíčeném Sarajevu. Nic dnes nenasvědčuje tomu, že by ve svých zvycích mohli v blízké budoucnosti něco změnit.
Milosrdná mlha
"Je to neuvěřitelné. Lidé v Sarajevu nemají co jíst, mrznou, žijí v neustálém ohrožení života. Přesto si i po dvaceti měsících blokády a ponížení dokáží zachovávat důstojnost i smysl pro…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
