Tři sta dnů Miloše Zemana

Tři sta dnů Miloše Zemana

Opozice se bojí příštích voleb

Letos v únoru slíbil čerstvě zvolený předseda sociálních demokratů Miloš Zeman, že zanechá „expresívního vyjadřování“ a své síly soustředí na tvorbu „pozitivního programu, který bude alternativou k vládní koncepci“. Dnes - o deset měsíců později - se však ani jeho spolupracovníci neodváží tvrdit, že svého cíle dosáhl. Někteří z nich dokonce prohlašují, že z pohledu levice je situace horší než před rokem. Tehdy prý alespoň teoreticky existovala šance, že se v jejích řadách najde politik schopný zformovat nepopulistickou levicovou opoziční alternativu. Dnes se však podle nich otázka, kdy u nás vznikne solidní opozice schopná převzít politickou odpovědnost a moc, pomalu posouvá do roviny, zda je takový vývoj v nejbližších letech vůbec možný. A podíváme-li se na vztah naší opozice k vládě z historického úhlu, zjistíme, že to není otázka čistě akademická. Ještě nikdy v moderních českých, respektive československých dějinách, totiž nepřišla naše opozice k moci regulérní parlamentní cestou.

Strašidlo roku 1996

Měřeno statisticky je působení Miloše Zemana v čele Lidového domu úspěšné. Podle posledních dat Střediska empirických výzkumů jsou u nás sociální demokraté (ČSSD) se 17 procenty potenciálních voličů druhou nejsilnější stranou; sám předseda je devátým nejoblíbenějším politikem. Podíváme-li se ale na tato čísla podrobněji, zjistíme, že každý čtvrtý volič ČSSD by si jako "druhou…