Mají občané nárok na informace?
Odpověď zatím není jasná
Každý občan České republiky má právo „přijímat a rozšiřovat informace“. Zajišťuje mu ho sedmnáctý článek Listiny základních práv. Aby ovšem bylo co přijímat a rozšiřovat, musí tady informace především být. O to se starají média.Novinářskou cestu za fakty v České republice zabezpečuje spolu se zmíněnou Listinou také tiskový zákon. Problém je, že ani v jedné z obou norem není právo „přijímat“ informace doplněno povinností je „poskytovat“. Přesněji řečeno: tato povinnost sice stanovena je, ale tak neurčitě, že ji každý státní úředník - hodí-li se mu to - může hladce obejít. Podle zákona tedy máme na své informace nárok, ale zda se k nám skutečně dostanou, záleží pouze na libovůli těch, kdo by je měli podávat.
Vypadá jako skutečný
Náš tiskový zákon platí (s malými úpravami z roku 1990) už dvacet sedm let. Právem novinářů na informaci se zabývá pět z jeho devětadvaceti paragrafů. Říkají v kostce tolik: cenzura je nepřípustná a státní orgány nebo vědecké a kulturní instituce jsou povinny poskytnout „informace nezbytné pro pravdivé, včasné a všestranné informování veřejnosti“. Naopak odmítnout úředníci mohou a musí všechny informace, které „tvoří státní, služební nebo hospodářské tajemství nebo mohou poškodit zájmy státu či ochranu práv občanů“.Pokud státní úředník odmítne podat informaci, nemá žurnalista žádnou možnost, aby jej k tomu donutil. Zákon s podobnou situací prostě nepočítá. "V…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu