Komu životní minimum
Více peněz pro méně chudých?
Nedávno byl přijat zákon zvyšující dávky životního minima o 14 až 15 procent. Na rozdíl od mnohých západních zemí musí u nás tato procedura nabýt zákonnou podobu: zvyšování dávek tedy nelze jednoduše odvozovat od růstu životních nákladů. Nemůže se proto stát, že minimální dávky porostou rychleji než průměrné příjmy (k čemuž třeba došlo s minimální mzdou ve Francii), naopak za nimi trochu pokulhávají, což je pro státní pokladnu výhodné. Spolu se zvýšením je zdůrazněna přísná cílenost dávek a fakt, že možnosti rodiny musí být skutečně vyčerpány. Okruh adresátů, tedy i rozsah „oficiálně chudých“ by se měl zúžit a peníze vydávané z rozpočtu zůstat stejné.
Liberální lekce pro obyvatelstvo
Každé opatření v sociální politice vyjadřuje její celkové zaměření. Lze buď postupovat tak, že sociální dávky jsou lidem přístupné asi jako městské parky nebo veřejné knihovny a jsou z pravidla svázány s jejich minulým příjmem. Nebo tak, že se přísně zkoumá oprávněnost dávek, které bývají pro všechny stejné. Stát tu nastupuje teprve jako poslední útočiště, po rodině a obci. Zatímco první typ je charakteristický pro německý „sociální stát“, druhý vyjadřuje politiku „nové pravice“ a thatcherovské Velké Británie. Zatímco první typ více odpovídá tradicím předválečného Československa, druhý je výhodný pro dnešek: je úspornější a zároveň představuje liberální lekci pro obyvatelstvo, které právě střízliví z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu