Šedivá droga života

Šedivá droga života

Třetina narkomanů, kteří se rozhodnou k léčbě, nikdy neuspěje. Nemají už čím zaplnit náhle pustý svět.

„Hranici, kdy už to bez nástřelu nejde, přejdeš, ani nevíš jak. Dá se říct, že tak po páté zkoušce se z tebe stane perníkář,“ říká sedmnáctiletá Jana. Cukrářským termínem označuje člověka holdujícího droze pervitin neboli „perník“, a co se rychlosti propadu týče, neopírá se její odhad o žádné teorie. Zažila to na vlastní kůži: je jednou z šesti a půl tisíce v tuzemsku registrovaných narkomanů. Letos v září přišla dobrovolně do Střediska pro mládež na pražském Proseku. „Budu se léčit,“ řekla doktorce Miladě Votavové, která zde vede tzv. léčebně výchovné oddělení. „Už nechci vybírat popelnice a spát v kanálu."Středisko se Janě letos pokoušelo pomoci už jednou; začátkem léta ale pacientka půlroční léčbu ukončila. Přišlo jí příliš těžké vzdávat se drog úplně a odešla s tím, že svoji lásku dokáže "udržet pod kontrolou“. Teď je tedy zpátky, odhodlána k definitivnímu řezu. Nikdo, ani ona sama ovšem neví, zda se to podaří.

Dva týdny bez vycházek

Oddělení dr.Votavové vzniklo při proseckém Středisku na jaře 1988. Disponuje šestnácti lůžky pro závislé na drogách či alkoholu, věk pacientů se pohybuje od patnácti do dvaceti let. Některé sem poslali z různých jednotek intenzívní péče nebo z nemocnic, jiní se ještě stihli rozhodnout z vlastní vůle. „Boj se sebou samým za feťáka nikdo nevybojuje,“ říká doktorka Votavová. "Možná si…