Otupělá žiletka

Otupělá žiletka

K článku P.Holuba „Perpetum debile stále trvá“

U tohoto článku mě především roztrpčil mentorský tón, se kterým pohlíží autor na učitele vysokých škol (včetně rektorů a děkanů) jako na nezvedené děti, které neumějí poslouchat pány poslance. Přitom se autor zřejmě dost dobře neinformoval o tom, oč na vysokých školách vlastně jde.Pokud by popeláři začali stávkovat, bylo by to rozhodně nepříjemné a veřejnost by mohla žádat leccos včetně gilotiny a elektrického křesla. Nebylo by jí to však nic platné - musela by si zvyknout na to, že existuje právo na stávku. A v případě vysokoškolských učitelů nikdo nemluví o stávce, ale o tom, že odejde z vysoké školy jinam. A nikomu se nelze divit. Z pracovníků s desítkami let praxe se náhle mají stát praktikanti na zkušební dobu jednoho roku. A může se stát, že po tom roce budou muset ustoupit mladším. Pokud totiž bude kritériem například počet vědeckých prací za poslední rok, bude na tom třicetiletý zpravidla lépe než padesátiletý.Nastolí se tu něco, co by se dalo nazvat „žiletkový princip“. Můžeme mít mírně otupělou žiletku, kterou bychom se ještě docela dobře oholili. Pokud však máme jinou zcela novou, tu starou zahodíme a holíme se novou. U lidí tomu zatím v žádném zaměstnání tak není; nemůže být důvodem k výpovědi to, že je třeba uvolnit pracovní místo pro někoho jiného (lepšího). Žiletkový princip by byl vhodný pro zaměstnavatele, vůči zaměstnancům by však byl zcela nehumánní. A nyní vlastně hrozí…