Bezohledně pro dobro postižených

Bezohledně pro dobro postižených

Krize Jedličkova ústavu testuje schopnosti politiků

O situaci v nejznámějším českém zařízení pro postiženou mládež jsme naposled informovali v článku „Studenti Jedličkova ústavu ztratili trpělivost“ (Respekt č.20/93). Ředitel Jan Miklánek (ve funkci od září 1992) se tehdy pokoušel vypořádat s „opozicí“ mezi studenty a personálem, která nesouhlasila s jeho způsobem vedení ústavu. Pan Miklánek a jeho přívrženci to v červnu dokázali. Propustili třicet rebelujících pedagogů, udrželi si podporu zřizovatele - pražského magistrátu (především náměstkyně primátora Dariny Martinovské). Rovněž většina do té doby nespokojených rodičů se podřídila autoritě vedení ústavu.

Petice způsobila obrat

Jen studenti střední školy ústavu tehdy pokračovali ve stávkové pohotovosti. Několik rodičů a propuštěných pedagogů s nimi nakonec založilo občanské sdružení „Vyšehradská společnost přátel Jedličkova ústavu“. Ta sepsala stížnost na Miklánkovu výměnu schopných učitelů za lidi „odborně a charakterově nezpůsobilé, často s pochybnou minulostí“, na zastrašování dětí, nesmyslnou koncepci vedení a nepořádek v účtech. Nespokojenci požadovali změnu na postě ředitele, v koncepci i právním postavení ústavu (měl by ho přestat spravovat magistrát).Petici s padesáti podpisy poslali různým institucím, mimo jiné prezidentské kanceláři a parlamentu. Zástupci institucí věc prošetřili, přednesli magistrátu své připomínky, ale náměstkyně Martinovská…