Bez konkrétního nepřítele
Rusko chce hájit své zájmy obrannou vojenskou doktrínou


Sovětský svaz byl jiný stát v jiné době, odpověděl ruský ministr obrany Pavel Gračov na otázku po změně někdejší sovětské strategie, která vylučovala možnost použít jadernou zbraň jako první. Pokud si odmyslíme běžné žonglování s právním následnictvím, jež připouští kontinuitu jen tam, kde se to hodí, jsme skutečně u jádra věci. Ruská vojenská doktrína sice dosud nebyla zveřejněna, ale z pasáží, které ministr Gračov citoval na tiskové konferenci, plyne jednoznačný závěr: i Rusko si hledí především svých národních zájmů. Na tom by samo o sobě nebylo nic neobyčejného, dnes se tak chovají všechny mocnosti, ale marná sláva, Rusko přitahuje zvláštní pozornost a vyvolává mrazivé reminiscence. Základní otázky proto musí znít následovně: Liší se skutečně národní zájem Sovětského svazu a Ruska? A jaká rizika z toho plynou pro svět, Evropu, „blízké zahraničí“ a „blízký Západ“?
Žolík, nebo Černý Petr
Ruská vojenská doktrína vyvolala pozornost zejména ve třech svých bodech. Za prvé v ní schází závazek SSSR, který připouštěl pouze odvetný jaderný úder. Dokonce se nevylučuje možnost použít nukleární zbraně i proti nejaderným zemím, jež by uzavřely spojenectví s některou jadernou mocností. Za druhé mohou podle Gračova bezpečnostní zájmy Ruska a dalších členských zemí Společenství nezávislých států vést k nezbytnosti rozmístit ruská vojska za hranicemi Ruské federace. A za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu